MILAN BÁČA, ředitel gymnázia, Svitavy
Každou chvíli mě něco rozčílí, nadzvedne ze židle – někdy protivní lidé, lež, arogance, podvody, hloupost některých lidí, někdy politika, někdy třeba dopravní situace, zanadávám si na poměry kolem mě, na lidi, kteří si neváží životního prostředí atd. Ale v souhrnu jsem rád, že mohu žít právě zde, v naší zemi. Rád cestuji, poznávám jiné kraje, cizí země, ale rád se vždy vracím domů. I ten zmiňovaný Island – je tam nádherně, je to nesmírně zajímavá země. Když jsem tam byl, byl to pro mě neskutečný zážitek. Ale doma je doma. Cítím se zde opravdu šťastně. Fakt.

MILOŠ DEMPÍR, kastelán hradu, Svojanov
Považuji se za vlastence a rozhodně bych velmi nerad naši zemi opouštěl. Myslím, že všude je něco dobré, něco horší. Lidé si často stěžují, ale měli by vnímat více to pozitivní. Naše země je krásná a špatně se zde nežije.

FERDINAND RADITSCH, ředitel Květné zahrady, Květná
Šťastný člověk si nese štěstí uvnitř sebe a moc nezáleží na tom, kde žije. Nešťastník může žít v ráji a nebude šťastný. Chci tím říci, že pocit štěstí považuji spíše za stav našeho nitra, nikoli za výsledek působení vnějších faktorů. Jistě, prostředí, ve kterém žijeme, nás ovlivňuje, co kdybychom to tedy otočili? Tedy stav našeho nitra začne ovlivňovat vnější prostředí. Budeme chtít v takovém prostředí žít?

DANIEL KVASNIČKA, kazatel Církve bratrské, Litomyšl
Cítím se tu naprosto šťastný, protože mám asi jiné měřítko štěstí a dost dobře nevím, jak takový pocit lze zprůměrovat. Tedy vím, agentury mají na to otázky. Ale věřím tomu jen trochu. Já jsem rád na světě, rád cestuji, ale doma jsem tam, kde mohu rozvíjet svůj rodný jazyk a nemám bariéry překladů. Pán Bůh mne postavil sem, tady jsem se narodil. Doma jsem tam, kde s lidmi nesu tíhu totality i iluze svobody a pokouším se tomu porozumět. A krajina a přátelé, mohl bych dlouho popisovat… Neměnil bych.