MILAN BÁČA, ředitel gymnázia, Svitavy:
Myslím, že jsem měl úplně normální dětství, které prožívala většina mých vrstevníků. Nebylo lepší nebo horší, než jaké prožívají dnešní děti. Bylo prostě jiné. Zásadní rozdíl byl v tom, že jsme si vystačili s málem. Dětem přeji jen to nejlepší, co jsem měl jako dítě já – milující rodiče, chápavé dospělé, výborné učitele, hodně volného času a kamarádů. A také velká tajemství.

MILOŠ DEMPÍR, kastelán hradu, Svojanov:
Moje dětství bylo pěkné a rád na ně vzpomínám. Samozřejmě mělo i některé „stinné“ stránky, na které se snažím vzpomínat méně. Dnešním dětem bych popřál, aby prožily dětství bez mobilů, tabletů a počítačových her. Aby mohly trávit volný čas se svými přáteli a kamarády. Aby neměnily mezilidské vztahy za vztahy prostřednictvím techniky. Aby dokázaly vnímat dobré lidi kolem sebe a třeba i přírodu, zvířata a vše pěkné kolem. A aby nemusely mít obavy z budoucnosti.

DANIEL KVASNIČKA, kazatel Církve bratrské, Litomyšl:
Záleží, jakou optikou se člověk dívá. Vyrůstal jsem po farách a pak ve školnických bytech. Někdo by v tom poezii těžko hledal. Jiným pohledem jsem vyrůstal v péči dvou lidí, kteří o mne stáli a měli mne rádi. Táta s mámou se vždy domluvili, pomohli si a doprovázeli se. Měl jsem tři sourozence, také jsem měl dobré i zlé učitele a všichni mne něco naučili. Ohlížím se tedy vděčně. Dnešním dětem přeji život. Nemusí být po všech stránkách ideální, ale je to život. Přeji jim to lepší! Nejvíce mámu a tátu doma. Dva lidi, kteří je budou mít rádi.

LENKA GREPLOVÁ, ředitelka knihovny, Moravská Třebová:
Jsem vděčná za dětství bez internetu a mobilních telefonů (a taky přílišného dozoru rodičů). Ale kdybych tohle přála dnešním dětem, asi by neměly radost. A tak jim přeji, aby jejich dětství bylo hlavně šťastné a bezstarostné, ať si ho dovedou pořádně užít a k tomu ať mají vždycky lásku a podporu své rodiny.

FERDINAND RADITSCH, Květná zahrada:
Mé dětství na vsi bylo fajn, se vším, co k tomu patří. Asi bylo méně rizikové a totéž bych přál i dnešním dětem.