Radoslav Fikejz.Radoslav Fikejz, historik ze Svitav

Je to velice vážná otázka, která souvisí s mým celkovým postojem. Obecně vzato, jsou pro mě jakékoliv volby veledůležité. Ale abych byl ve svých názorech i na stránkách vašeho deníku konzistentní, musím říci, že tyto volby nemám rád. Pročítal jsem pozorně kandidátky, ale nenašel nic pozitivního. Pro mne by bylo variantním řešením odvíjet složení jednadvaceti mandátů od aktuálního složení Senátu parlamentu ČR a kombinací nominantů jednotlivých volených orgánů naší exekutivy. Voleb je trochu moc, letos až přespříliš, a tak bych byl opatrný v těch úkolech, které jsou na běžného voliče nakládány. Výsledek se dostaví v podobě nízké volební účasti. Od účasti se odvíjí síla mandátu, na což se brzy zapomene. A protože volby, snad kolem přijetí či odmítnutí Eura, nemají téma, tak je to v podstatě jedno. A to je škoda.

František Matoušek,  středoškolský učitel ve výslužbě, Moravská TřebováFrantišek Matoušek.

Nechci být zapšklý skeptik či demagogický diletant, ve své naivitě apolitického kosmopolity se ovšem bráním uvěřit politizujícím, soudům mediálních propagátorů. V předvolební  propagandě má každá strana jiný názor, málokterá jde k meritu věci – jak efektivně změnit budoucnost Evropy. To je úkol hodný moderního dona Quijota. Vlastně ani nezáleží na tom, komu dáte hlas. V poslední řadě jde vždycky o peníze. Položme si otázku: Která D-legislativa je pro nás Čechy více škodlivá? Naše – děravá či evropská – direktivní? Evropa nás jistě nebude více poslouchat než dosud. Dosavadní český komplex méněcennosti nezmění výměna byrokratických garnitur. Jen jiní se „dostanou k lízu". S napětím budu sledovat, jak noví „vládci Evropy" pomohou evropské (potažmu naší) krizi nehodnot. Přesto nevidím důvod, proč při těchto eurovolbách chybět. Byť jejich smysl mohu považovat za dosti vágní, nemám potřebuje bojkotovat logiku vývoje. Zvláště když tuto výsadu mám nikoli jako povinnost, ale jako možnost. Zajímavé bude, jak volby dopadnou v Nizozemí či Velké Británii a kam se „byrokratický aparát" EU pohne příště. Ve volebních  seznamech jsem objevil i několik svých bývalých žáků. Někteří stále disponují morálním kreditem, nad „drzostí" jiných žasnu. A tak co? Ti šťastnější nezjistí identitu mého hlasu. Já po nich nic nechci. Zklamat mě nemůžou natolik, abych se vzdal jejich přátelství. Na této úrovni žádné změny těch 21 statečných nevybojuje a nové úkoly pro Evropu taky nenaplní. A EU? Až nebude mít opodstatnění, zanikne samovolně jako mnohé říše a státy v nedlouhé historii lidstva. Zatím existuje. Tak jí dejme šanci.

(kk)