Otázka na víkend

Radoslav Fikejz,historik ze Svitav

To fakt nemá cenu. Juknul jsem se v týdnu na web mistrovství a hle, výsledek našeho prvního zápasu už byl zveřejněn: Slovensko – Česko 19:45. Chvíli jsem zapochyboval, není-li to basketbal, ale že by Slováci nám nasázeli 19 gólů? To se mi ani věřit nechtělo, kdo u nás chytá? Pak mi žena řekla, že je to asi čas začátku zápasu. No dobrá, protože 45 gólů jsme dali i Švédsku. Jestli to takto půjde dál, budeme mít vymazlené skóre. Ale teď vážně: „našim" moc nevěřím – táta je po operaci a je mu 65 a mámu už nemám, brácha je ještě malej a v noci kašlal, takže naši jsou oslabení. V co ale věřím, je náš tým hokejistů a šance jim dávám velké. Mohou být třeba pátí a když to dobře půjde i šestí, ale to si asi troufám vysoko. Vše se uvidí, až naše jedenáctka vyběhne na trávník. Všude budou pampelišky, jenom v Minsku smetánka. Držím palce.

Alena Jandlová,propagační pracovnice muzea v Poličce

Možná je to mým povoláním, ale sport a veškerá sportovní utkání, ať se jedná o fotbal, hokej nebo tenis, jdou mimo mě. Ne, že bych nebyla vlastencem, takovým, který našim sportovcům drží pěsti a nenechá si ujít žádné utkání – ale musím přiznat – na toto nemám ty správné buňky. Proto ani nemohu na otázku odpovědět. Přesto našim hokejistům přeji, aby se umístili co nejlépe a reprezentovali naši zemi ve světě tak dobře, jak jen to bude v jejich silách.

Leoš Krejčí, ředitel Smetanova domu v Litomyšli

Našim hokejistům jsem vždy věřil a věřit budu. Dokonce jsem ochotný uvěřit i tomu, že náš tým si domů odveze odměnu ve formě medaile. Jakou, to nechme osudu.

František Matoušek,středoškolský učitel ve výslužbě,Moravská Třebová

Z těch šestnácti zúčastněných týmů mají naději všichni stejnou, i když… Ve sportu, a hokeji zvlášť, nikdo není prorokem. Každý může porazit každého, stejně jako s ním prohrát. Z osmičky čtvrtfinalistů může nakonec být jen jeden prvý! Ambice jsou jedna věc, další dva jiné faktory jsou ovšem limitující: náhoda a reálná připravenost (souhrnně „sportovní štěstí"). Nemám rád defétismus (poraženectví), a proto jako značně intuitivní typ lidu radím sázkařům: jistojistě budeme ve čtvrtfinále. Přitom nastane některá z níže uvedených možností. Varianta A: k boji o výsluní postoupíme ze čtvrtého místa (14 a méně bodů). V play-off se střetneme s Američany,  což bude naše konečná. Varianta B: postoupíme  z místa třetího (15 bodů), což je taktéž jen chabá náplast. Narazíme na Finy a dále podle varianty předešlé. Variantu C (postup z vyšších míst) si neumím reálně představit už proto, že současná světová hokejová špička je více než vyrovnaná a „papíroví soupeři" prostě neexistují. Nejsem žádný škarohlíd a chválit den před večerem už neumím vůbec. Takže připadají-li někomu mé soudy bludné, budiž. Je však lepší být takto pesimističtějším, o to větší radost mohu projevit, pokud to dopadne lépe. Patříme k týmům na zisk primátu, za případné prohrané semifinále ovšem nebude ani bronzová medaile. Kolik na tom změní osobnost nového trenéra, kdoví. Ale už kvůli němu si spousta fanoušků, vlastně i já, přeje úspěch. Třeba podobný tomu nečekanému z roku 2010, u něhož byl také. A naděje umírá poslední.