Radoslav Fikejz.Radoslav Fikejz,historik ze Svitav

Není asi složité odpovědět, že pozitivně. Pakliže jsme si v referendu zvolili vstup do EU, je zapotřebí rozhodnutí respektovat. Ostatně, jako malá země jsme těch možností k volbě moc neměli. Jsou sice věci, které mne otravují – jsou to obecné problémy společenství států, v němž by měly být jasné strategie. Volný obchod, zahraniční politika, obranná politika nebo pohyb lidí po členských zemích. Na druhé misce vah je svébytnost jednotlivých zemí. To vše vyvážit je úkolem politiků. Nelíbí se mi věci, které jsou doma – neustálé zpochybňování EU, tendence k euroskepticismu, zpackané předsednictví domácí politickou krizí, šílená administrace evropských dotací… Je toho mnoho, co si děláme sami komplikovanější. Ale co, je zapotřebí se dívat do budoucnosti. I když si myslím, že volby toho moc nezmohou. Navíc volby do evropského parlamentu jsou nutným zlem v tom množství voleb. Líbilo by se mi, kdyby tyto volby byly počítány na základě parity podle výsledků našich voleb parlamentních. Ale to je nereálné.

František Matoušek,středoškolský učitel ve výslužbě,Moravská TřebováFrantišek Matoušek.

Není to žádný alibismus, když odpovídám ano i ne, resp. dobře i špatně!  Jelikož nejsem žádný milovník, milovník jednoduchostí, doplňují strohý soud přiloženou esejí, za niž mě snad nikdo v proklamované demokracii nepopraví.

Hlas můj (stejně jako dalších několika milionů obyčejných lidí) není rozhodující! Vše režírují politici – jednou zprava, podruhé zleva, výsledek je vždy stejný. Nicméně položená otázka plodí otázky: „No a co, aspoň přemýšlím." Zkuste to též.

Každý si dejte soukromě na misku vah související otázky: Co jsme ztratili za deset let? Co jsme získali? A kdo? Jak nás Evropa vnímá, co jí na nás vadí, v čem nás nechá variovat i halasně pokřikovat, aniž by nás brala vážně? A jak se to pozná? O všem rozhodují peníze! Peníze podnikají, cestují, generují další, ale též závist, neskromnost i zlo. Přece jsme „nešli do Evropy" jen kvůli evropským fondům, které dokážeme tak neefektivně využívat. Neměl jsem rád „četníka Napoleona", zkuste si odvodit, který četník mě v současnosti irituje?

Vizi sjednocené Evropy vymyslel už kdysi český král Jiří z Poděbrad  (15. století),  v tom směru můžeme být na sebe hrdi, tř. vlastenci! V současnosti se tato myšlenka konečně naplňuje, ale má zcela jinou esenci a dimenzi. Žijeme v jiné době: „Svět blbne, leč válka nebude!" tvrdím coby bezbřehý optimista. Mocnosti a mocní by přišli o peníze! Je v tom smyslu Evropa opravdu zárukou naší vnitřní bezpečnosti, jak je proklamováno coby jediné pozitivum naší patřičnosti? A pokud něco takového přijde, můžete mě, proroka,  i kamenovat.

Takže podle svého sociálního začlenění, zejména hmotně materiálního, nechť si každý odpoví sám na danou otázku. Ať proboha nikdo nedělá „zcela zaručený průzkum veřejného mínění", co by, kdyby (natož referendum, zda zůstat či nikoliv). Není jisté, že by  dopadlo podle očekávání politiků.
Jednou v EU jsme, vystoupit z rozjetého vlaku nelze! A my, švejkovští Ćecháčkové jsme rádi, že se aspoň vezeme a nemusíme dál pěšky,  naše hrdost by mohla utrpět. Co s tím? Trocha poezie nikoho nezabije: Život je k tomu, aby se žil. Vnímavý zajisté pochopil… A co uděláme my jako národ? Nepřešlapujme na místě.