Otázka na víkend

Radoslav Fikejz,
historik, Svitavy

Abych řekl pravdu, mezinárodní organizované dny čehokoliv nemám rád. Jako historik vím, co MDŽ znamená a ukazuje se, že ne vše, co přejímáme z Ameriky, musí být dobré. Berte to s nadsázkou. V rakousko-uherské monarchii se poprvé svátek objevil roku 1911, možná by to bylo i téma k zamyšlení. Pro mne je svátek spojen s divadlem, protože jako gymnazista jsem ženám zpestřil fádní socialistickou šeď. Společně s kamarádem jsme v roce 1988 vystoupili na prknech pódia někdejšího domu mládeže. Bylo to veselé a povedlo se to. Po představení ženy kamsi zmizely a domů přišly nad ránem, kde většinou potkaly své muže vracející se z oslav téhož svátku.

Alena Jandlová,
propagační pracovnice muzea v Poličce

Tento svátek slavím a patří mezi mé oblíbené. Nepotrpím si na velká gesta, proto mě potěší malá jarní květina nebo „kočičky", zkrátka nějaká pozornost. A zážitky? V loňském roce se partner ve snaze mne potěšit, vydal pro již zmíněnou pozornost – větvičku „kočiček". Stihl ho takový déšť, že byl poté dva dny nemocný. Často, když dostanu květinu, na to s úsměvem vzpomínáme. Přesto mě mrzí, že je tento svátek často označovaný za socialistický, ačkoliv ve skutečnosti jde o oslavu výročí stávky newyorských švadlenek a jejich snahu o rovnoprávnost a spravedlnost. To by si podle mého měli lidé uvědomit.

Leoš Krejčí,
ředitel Smetanova domu v Litomyšli

Z historie je známo, že tento den si ženy vybojovaly. Nechť si ho tedy nechají. Zaslouží si ho. Ovšem, porovnáme-li průměrnou délku života žen a mužů, kladu si otázku, zda je spravedlivé, aby Mezinárodní den byl věnován pouze ženám. Pakliže by se nám podařila nastolit v mezinárodních dnech rovnoprávnost, napadá mě další otázka, zda jeden Mezinárodní den věnovaný mužům bude stačit? Já osobně se přimlouvám za Mezinárodní týden mužů. Chlapi, spojme se!

František Matoušek,
středoškolský učitel ve výslužbě, Moravská Třebová

Je to mnou stále respektovaný „svátek" ( nebo spíše významný den, více než stoletý), bez ohledu na různá ideologická klišé současnosti. Jako historik vnímám 8. březen jinak, než jen pouhý relikt komunismu. Můj vztah je jednak racionální (znalosti vzniku, vývoje, včetně vztahu žena-muž v historii), ale rovněž velmi citový – na jedné z „bombastických oslav" MDŽ (v polovině 60. let  20. století)  jsem při tanci poznal ženu, s níž  žiji stále.  A právě v době současného masivního feminismu může být takto pojímaná připomínka ženství efektivnější než obecnější a  specifičtější sv. Valentýn či Den matek. Ženy tvoří větší polovinu světa, od mužů se liší chováním, postoji i projevy charakteristickými pro osoby ženského pohlaví (závislost, pasivita, intuitivní myšlení, naopak se mohou chlubit větší emocionálností, důvěrou, spontánností, mateřským citem ad.). Myslím v kategoriích odlišných. Ženy bez mužů ztrácejí lesk. Leč muži bez žen hloupnou (jsou pyšní, ješitní, sobečtí…). Takže tento den v kalendáři vnímám  jako logický příspěvek k nutnému kompromisu ve vztazích žena-muž. Jejich vzájemný respekt a úcta mohou pomoci stávajícímu  modernímu, materiálnímu světu.