U vrátnice vojenské školy v Moravské Třebové postávají hloučky rodičů a nervózních studentů. Desítky z nich jsou tady poprvé. Čekají je náročné týdny, které prověří jejich fyzičku a zdatnost. Kluci i holky fasují batohy a vaky plné materiálu.

„Celkem jsem se do školy těšila, ale jsem trochu nervózní. Bude to určitě těžší než na jiné střední škole, ale jsem ráda, že jsem se sem dostala,“ řekla prvačka Kateřina Krajíčková z Ostravy.

Od rána studenti prvních ročníků fasovali věci, které potřebují ke studiu. Ve vacích našli spací pytle, ešus, přilbu, mošnu, maskáče nebo vojenské boty. „Vybavení mají na čtyři roky a musí s ním dobře hospodařit. Je to jako u profesionálních vojáků, dostanou materiál, který potřebují ke studiu, jsou za něj zodpovědní. Jak se říká: voják se stará, voják má. Zvykají si tak na budoucí armádní kariéru,“ vysvětlil mluvčí vojenské školy Jan Konopčík.

Do školních lavic však prváci usednou až za dva týdny. „Nyní projdou adaptačním procesem, kdy si osvojí základní vojenské znalosti a návyky. Hlavně se seznámí mezi sebou, protože v ideálním plánu spolu stráví čtyři roky v lavicích a na výcviku. Čím dříve se skamarádí, tím lépe se jim bude studovat,“ uvedl Konopčík.

Důležitou součástí prvního školního dne ve vojenské škole je však také lékařská prohlídka, kdy studenti projdou testy na návykové látky. A chlapce pak čeká tradiční stříhání. Kadeřnice jim zkrátí vlasy na tři milimetry. Někteří mladíci sice už do školy nastoupili s krátkými vlasy, ale jiné ještě zdobila dlouhá patka. Stejně jako Ondřeje Ježka z Pardubic, který však byl na zásadní sestřih připravený.

„Počítám s tím, že půjdu nakrátko, dlouhou dobu. Moc se na ostříhání netěším, ale není jiná možnost. Mě to na vojenskou školu táhlo delší dobu. Táta je podplukovník, ale školu jsem si vybral sám,“ řekl Ondřej.

Vojenská škola byla snem Radima Holeše od Karlových Varů už od prvního stupně základní školy. „Myslím, že to bude náročné, ale těším se na to, protože tohle byl můj sen. Jsem rád, že jsem se sem dostal. Čeká nás adaptační pobyt a zvykáníčko na těžký režim,“ podotkl Radim. Jeho otec pracoval v armádě u ženistů a on se rozhodl, že půjde v jeho stopách. „Táta byl v armádě a hodně mi pomáhá. Mám podobný cíl jako on, ale chtěl bych být spíše u pěšáků. Je to moje vysněné povolání,“ dodal Radim.

Nyní čeká studenty zvykání si na tvrdé kanady, musí se taky naučit pochodovat, protože 22. září je čeká na náměstí v Moravské Třebové slavnostní slib.