Největší ohlas má jednoznačně dílo Střet civilizací – vrak Porsche a kamenný menhir, které se nachází uprostřed náměstí. Lidé nešetří kritikou, ale někomu se moderní umění i líbí. „Kolik asi toto umění město stálo? Dalo se za to pořídit něco potřebného.Tohle je hnus a ostuda Litomyšle,“ řekla Jitka Kratochvílová.

Podobně to vidí i jiní čtenáři Deníku. „Neustále se diskutuje, co má Litomyšl a Svitavy ne. Jsem ráda, že toto ‚umění‘ nedorazilo k nám a nehyzdí krásná místa ve městě,“ uvedla Pavlína Jiskrová ze Svitav.

Umění vyvolává emoce

V Litomyšli ale není kontroverzní umění poprvé. V minulosti se ve městě objevily obří sochy Aleše Veselého nebo autobus v Klášterních zahradách.

„Některé objekty vyvolávají silné emoce, ale na to jsme už zvyklí,“ podotkl místostarosta Radomil Kašpar.

Vrak Porsche na náměstí v Litomyšli budí emoce. Jedná se o umělecký objekt výtvarníka MATYÁŠE CHOCHOLY.

Jak vznikl váš objekt Střet civilizací?

Dílo vzniklo tak trochu náhodně. Původně jsem pro instalaci před Galerií moderních umění v Hradci Králové, kde do konce prázdnin probíhá moje retrospektivní výstava, hledal vrak na střechu otočeného džípu. Poté, co jsem objevil tento vrak Porsche, se ale situace radikálně změnila a já se rozhodl ho doplnit o kamenný menhir, jenž se mi válel několik let před ateliérem, do kterého Porsche jakoby narazilo.

Co má lidem říci?

Poselství mých děl není nikdy jednoznačné. Někdo říká že jsem vizionář, ale já nechci lidem napovídat, co si mají myslet. Každopádně je o naší době, symbolizované závodním autem ženoucím se často bezhlavě za úspěchem a luxusem, a jejím vztahu k pravěkým kulturám, které tu byly tisíce let před námi, a jejich posvátným stavbám – menhirům, pro něž stále nemáme jasné vysvětlení. Myslím si, že obě tyto složky jsou v nás a často se spolu perou, proto jsem to dílo nazval Střet civilizací.

Není žádné tajemství, že dílo vyvolalo ve městě vlnu emocí. Počítal jste i s hodně negativními ohlasy?  

I negativní ohlasy svědčí o tom, že dílo funguje, provokuje a tak to má být, to je pro mě správné a důležité. Ospalé umění, kvůli kterému se nikdo nenase*e, pro mě nemá cenu. Zároveň si myslím, že dílo naráží na jeden z mnoha konfliktů naší doby a lidi to jasně vnímají, proto jsou ty reakce.

Dílo je v samém centru Litomyšle, kudy denně projdou tisíce lidí. Nemáte obavu, že ho někdo poškodí?

Ono poničit vrak vlastně z principu nelze. Přesto si ale myslím, že k žádnému vážnému poničení nedojde, takže se o něj nebojím. A takové ty večerní srandičky, že cestou z hospody se projedeme v poršáku, mi zas tolik nevadí… Lidé mi posílají i fotky, mám radost že si zablbnou.

Litomyšl je přece jen menší město. Neváhal jste tady s vystavením „kontroverzního“ díla?

Absolutně neváhal, litomyšlské obecenstvo je na umění zvyklé, byť v takovéto podobě ho ještě nezažilo. Často jsou ale lidé na menších městech otevřenější se o věcech bavit, a to pro mě bylo důležité.

Jak na vás, co se týká umění, Litomyšl působí?

Je znát, že na radnici sedí osvícení lidé, kteří dokázali vytvořit ve městě takovou náladu, že je na svou architekturu a umění hrdé, jsou tu i mecenáši a galeristé, kteří to podporují. A ti, kterým to vadí a nedovedou si přínosů takového života vážit, se můžou přece odstěhovat třeba do Svitav, ne?

Kam poputuje Střet civilizací po ukončení výstavy v Litomyšli?

Máme pár nabídek, připravujeme instalaci do Vratislavic, rodného místa Ferdinanda Porsche, příští rok bych rád viděl Porsche v Berlíně, tam by mohlo skvěle fungovat.

Matyáš Chochola

Matyáš Chochola (*1986) absolvoval AVU v Praze. Strávil semestrální stáž na berlínské Universität der Künste. Chocholova tvorba se pohybuje v médiích instalace a performance. Představuje pestře komponované universum, jehož nedílnou součástí je postava samotného autora. Experimentuje s post-internetovou estetikou, neortodoxní, ale promyšlenou kombinací symbolů současnosti a jejích kořenů. V roce 2012 získal cenu Václava Chada v rámci VI. Zlínského salonu mladých. Svou tvorbu představil v galeriích v České republice, Itálii i Německu. Je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého 2016.