„Odloučenému pracovišti Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ve Svitavách připadlo právo hospodařit s pozemky v katastrálním území Jaroměřice, které byly dosud v katastru nemovitostí zapsány na nedostatečně identifikovaného vlastníka,“ uvedl Slavomil Janov z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

„Úřad šetřením zjistil, že pozemky byly původně zapsány na fyzickou osobu, která podle dokumentů Federace židovských obcí byla uvedena v kartotéce terezínských transportů,“ upřesnil.

„V Matrice židovských náboženských obcí v českých krajích bylo zdokumentováno prohlášení této osoby za mrtvou,“ vysvětlil Slavomil Janov.

Podle úřadu byly pozemky v roce 1943 přepsány na Vystěhovalecký fond pro Čechy a Moravu, který spadal pod českou Ústřednu pro židovské vystěhovalectví. Vystěhovalecký fond spravoval majetek ústředny a později také prováděl likvidaci majetku Židů deportovaných do koncentračních táborů. Účetní hodnota pozemků, které po prošetření nabývacích titulů úřad převzal, je podle Slavomila Janova necelých 78 tisíc korun.

Deníku se podařilo dohledat, že původním vlastníkem pozemků byl Oskar Hochwald, který před druhou světovou válkou vykonával v Jaroměřicích řeznickou živnost. Na konci října roku 1941 byl Hochwald s celou rodinou z Jaroměřic nuceně vystěhován do Jevíčka a jeho majetek převzala Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP).

V Jevíčku existovala už před válkou početná židovská komunita. Nejstarší záznamy dokládající přítomnost Židů ve městě pocházejí z počátku 15. století. Židovská obec je doložena nejpozději k roku 1578, kdy je jako svědek v pozemkové knize zmiňován židovský rychtář Abraham.

Na konci 17. století žilo v Jevíčku pouze jedenáct trvale usedlých židovských rodin. Obdobím největšího rozkvětu jevíčské židovské obce byla první polovina 19. století, kdy ve městě žila bezmála tisícovka osob židovského vyznání. Židé tehdy tvořili třetinu jevíčských obyvatel. Později počet židovského obyvatelstva klesal. K nárůstu došlo až za první světové války, kdy do Jevíčka přišly asi čtyři stovky židovských uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Na začátku třicátých let je ve městě doloženo už jen 86 židovských obyvatel.

Čtrnáctého března roku 1943 v pět hodin ráno se všichni jevíčští Židé museli dostavit do školy v Židovské ulici. Každý z nich dostal osobní číslo pro transport. Mezi 111 židovskými obyvateli, zařazenými většinou do brněnských transportů, byl i dvaačtyřicetiletý Oskar Hochwald, jeho o dva roky mladší manželka Josefina a třiačtyřicetiletý příbuzný Max Hochwald. Všichni shromáždění Židé byli ve dnech 19. (100 osob) a 23. března (1 osoba) odvezeni do sběrného tábora v Brně a odtud společně s židovskými obyvateli nedalekých Boskovic a jihomoravských Ivančic do Terezína.

Ani tam však jejích strastiplná pouť neskončila. Z Terezína putovali většinou do polských vyhlazovacích koncentračních táborů. Oskar Hochwald, jeho žena i Max Hochwald zemřeli jen o několik dní později, 1. dubna 1942, v polském městečku Piaski nedaleko Lublinu.