Bohatý program a hlavně také zvědavost, přilákalo hned první den mnoho bývalých žáků, kantorů i dalších návštěvníků.

V duchu oslavované sto čtyřicítky dostal každý stočtyřicátý příchozí malou pozornost. První dárek děvčata u vchodu do budovy předala jen pár minut poté, co celá akce slavnostně začala. Chodby školy se tak brzy po otevření zaplnily zvědavci.

Fotografie

Mnoho z nich se zastavovalo u panelů s třídními fotografiemi a vzpomínali na svá školní léta. „Našla jsem se tady na několika fotografiích. Měli jsme dobrou třídu, se spolužáky se stále vídáme," uvedla Veronika Kladivová, která lavice základní školy opustila v roce 2007.

Fotografie nebyly to jediné, co škola pro tento víkend připravila. V jednotlivých třídách byly instalované ukázky historických učebnic, studijních materiálů a dokumentů spjatých se školou. Zajímavé pak bylo porovnání dobově vybavené třídy z padesátých let a těch moderních, které slouží dnešním žákům. Během víkendu byl promítnut i historický film natočený právě k příležitosti stočtyřicátého výročí školní budovy.

Návštěvníci mohli posedět v kavárně, ve kterou se proměnila jedna ze školních tříd, nebo si nakoupit upomínkové předměty v malém krámku. „Na přípravách oslav se podíleli všichni učitelé, zapojili se podle možností své aprobace. Bývalý učitel školy Miroslav Škrdla nám poskytl velkou spoustu fotografického materiálů. Potěšilo mě, že i rodiče našich žáků nám nosili různé staré učebnice, vysvědčení nebo fotografie jednotlivých tříd," vyjmenovával ředitel školy Petr Doseděl. Největší unikát bylo například vysvědčení z 19. století.

Během 140 let škola vyučovala bezpočet žáků, často i celé generace jedné rodiny. „Byli jsme velká škola, často se otevíraly i tři paralelní třídy v ročníku, tím jsme byli jedna z nejpočetnějších škol v rámci okresu. Mně prošla rukama řada žáků, během let jsem postupně poznával děti svých bývalých žáků ať už podle jména nebo podle podoby, takových bylo hodně. S některými se potkávám na ulici, v obchodě, u většiny z nich se mi jméno vybaví i po letech, jsem za taková setkání vždy rád," konstatoval Ivan Velc, bývalý učitel i ředitel školy.

Tato generační tradice, kdy do stejné základní školy chodili prarodiče, rodiče i děti, byla cítit na každém kroku. „Třígenerační rodiny jsou běžné. Je to tím, že některé generace rodin se usadily v této části města a děti stále posílají na naši školu. Ale už hodinu po začátku víme, že přišla i čtyřgenerační rodina, konkrétně rodina Bydžovských," uvedl Petr Doseděl, který sám také prošel všemi devíti třídami základní školy právě v této budově.

Vzpomínky

A co že se za těch 140 let, kdy se tu žáci vzdělávají, změnilo? „Řekl bych, že současní žáci jsou sebevědomější, to přinesla nová doba, bohužel někdy možná méně ukáznění, až přidrzlí, ale my jako žáci jsme dělali také pěkné lumpárny," přiznává Ivan Velc. Jeho slova potvrzuje Vlasta Tomšíčková, která základní vzdělávání na této škole ukončila již v roce 1961. „Během hodin ruštiny si pan učitel Šotola nosil housličky, my jsme pak museli zpívat ruskou písničku. Jednoho dne jsme mu do třídní knihy nasypali pepř. A on, jak v ní přemítal, začal nezadržitelně kýchat. Celá třída z toho samozřejmě měla haló," vyprávěla Vlasta Tomšíčková.

Sportovní tradice

Základní škola s nejdelší historií ve městě měla podle slov současného ředitele vždy dobrou tradici například ve sportu. „Jistě si mnoho žáků vzpomene na učitele tělocviku jako byl Vladimír Novotný, zvaný Gazda, nebo Stanislav Cimburek. Snažíme se udržovat tuto sportovní tradici i nadále," řekl ředitel základní školy. Ve sportovním duchu se nesl i další program víkendových oslav. Konkrétně soutěž rodinných týmů v hodu na koš. Vyhrál ten tým, který jako první nastřílel sto čtyřicet košů.

Od roku 1873 si budova školy zažila již mnohé. „My jsme rádi, že ta tradice 140 let staré budovy, která byla postavena na dobrých základech může pokračovat. Po rekonstrukcích, které proběhly v letech 2003 až 2008, je plnohodnotnou budovou a splňuje nároky na moderní vzdělávání," dodal Petr Doseděl, ředitel školy.

JITKA ŠTEFLOVÁ