Vítr, oheň i voda

Tématem jsou živly. „Vybral jsem si vítr. Nechci ho zobrazit samotný. Asi udělám odkvetlou pupavu, jak vítr odfukuje její semínka pryč," vysvětluje Lubomír Žila z Ružomberku. Do Svitav přijel poprvé. „Přemýšlel jsem, co by se sem hodilo. Nikdy dopředu ale nevíme, jaký tvar bude mít kmen, co z něho půjde udělat. Představu mám," uvádí Lubomír Žila. Jeho kolega ze stejného města nechyběl ani na jednom ze svitavských plenérů. Poprvé ztvárnil artistu, podruhé v zajímavé kompozici pojal ženu. Autorsky mu patří socha zdvižené ruky s podprsenkou.  Jak to vidí dnes?   „Zkusím nějak využít vítr, který tady fouká," říká Michal Hanula.

Muže ve větru vytesává do kmene topolu Jaromír Dubský z Havlíčkova Brodu. „Živly nás potkávají každý den, není těžké si je představit," míní výtvarník.

Benjamínkem mezi řezbáři je jako vloni Stanislav Cibulka z Nasavrk. „Zvolil jsem oheň. Ke dřevu patří. Šlo mi hlavně o to, aby v tom byla nějaká symbolika," poznamenává mladík. Pokud se vše podaří podle jeho představ, pak jeho socha bude i hořet.

S vodou si ve Svitavách pohrává Jiří Kosina z Moravské Třebové. „Řekl bych, že jako živel je pochmurná a smutná, když se vymkne kontrole," říká výtvarník. Jeho dílo zobrazí protékající vodu. Podle autora v posledních letech lidi  hodně potrápila.

Po svém pojala živel jediná žena. „Vzpomněla jsem si na  mistrovství světa ve fotbale. Pokud se fotbalistům dařilo, tak jim všichni fandili. Když prohrávali, tak je odsuzovali. A to je taky takový zvláštní český živel," dodává Vítězslava Morávková z Člupku. Představuje si uzel nesoucí  na vrcholu symbol kopané.

Řezbáři budou své nápady vytesávat do kmenů až do soboty, kdy je předají starostovi města.