Firma sídlí v bývalém špýcharu na samotném vršku Kutné Hory teprve několik let. Špýchar, který kdysi  už město nepotřebovalo, tak chátral. „Před námi už tu kdysi ovšem varhanářská dílna byla,“ prozradil Vít Kadeřábek.
Budovu si jako vhodnou pro toto řemeslo vybral v minulém století Jan Tuček. Ten sem narychlo přestěhoval svoji výrobu ze sousedství kaple Božího těla u jezuitské koleje, protože stála na vršku svahu vinic, které nebyly stabilní.  

Sonda do historie

Nejen s budovou tak navazují na tradici varhanářství v Kutné Hoře. Už v osmnáctém století tu působil rod Horáků. Jeden z nich je i tvůrcem litomyšlských varhan, Jan Jozefy Horák. Postavil je v roce 1821 za 7 700 zlatých ve svých teprve osmnácti letech pravděpodobně na náměstí v domě zvaném U Budíku.

V minulém století se usadily v Kutné Hoře dva rody varhanářů, Josef Melzer a Jan Tuček. Z jejich sloučení v roce 1948 vznikla firma Organa, která nese žezlo varhanářství v Kutné Hoře dál.

Každé varhany mají svá tajemství. Ve varhanářském špýcharu je práce v plném proudu. Na poncích, kozách, ve svěráku, skladu, prostě všude tu jsou píšťaly a další součásti varhan hned z několika míst Čech. Každý kousek varhan vypovídá o tom, jak se s nimi dříve zacházelo.

Na skříni litomyšlských varhan sejmuli v kutnohorské dílně nalepené štítky rejstříků, které často ani neodpovídaly skutečnosti. Štítky a další papírové „podložky“ či různé „ucpávky“ a „vycpávky“, které plnily svoji konkrétní technickou funkci, mají také svoji historii. Z jejich rubových stránek lze číst ručně psané dobové záznamy. „Většinou se jedná o účetní záznamy,“ podotýká varhanář Vít  Kadeřábek.

Nálezů z varhan však mají plnou krabici. Do vzdušnic se například vkládaly hrací karty. „Jsou tvrdé a drží tedy tvar, proto byly pro tento účel vhodné a využívané,“ upřesnil Vít Kadeřábek. Objevily však i další s provozem varhan nesouvisející předměty jako holubí kroužek, zápisník, různé lahvičky, kroužek (zřejmě prsten) nebo dopisy. Podobné nálezy jsou obvyklé a Vít Kadeřábek ukazuje ve skříni archiv krabic z jednotlivých varhan. „V Litomyšli o tyto věci projevili zájem,“ říká varhanář. Je tak možné, že si jednou ono „tajemství“ varhan budou moci prohlédnout obyvatelé Litomyšle v nějaké malé expozici.

Nečekané závady

Ona vůbec demontáž téměř dvě stovky let starého hudebního nástroje typu varhan je velkým krokem do neznáma. „Objevili jsme celou řadu vad, o kterých jsme na začátku nevěděli,“ dodává varhanář Kadeřábek. Některé z píšťal jsou zdeformované neodbornými zásahy, jsou uřezané či zcela chybí. Při demontáži se například nedochovala unikátní „vychytávka“ na dvou píšťalách. A varhanáři se mohou dnes již jen domnívat, jakou podobu měla. Zřejmě šlo o připevnění malé píšťaly na větší, která sloužila pouze jako nosná. Podobných náhradních řešení v konstrukci a nastavení píšťal odhalila demontáž hned několik. „Je to například kvůli prostorové dispozici,“ vysvětluje tato neobvyklá řešení Vít Kadeřábek. Litomyšlský nástroj čítal kolem 1600 píšťal, které vyžadují zrestaurování a osazení. Při základním usazení píšťal, které sami tradiční technikou vyrábějí a restaurují, provádí intonaci ještě na dílně.

Kapitola sama o sobě je naladění varhan. Při ladění totiž dochází k seříznutí jejich vršků a dolaďují se seřezáváním vrchní části.

Cesta litomyšlských varhan začala na podzim loňského roku a dnes již část z nich leží „jako nová“ ve skladu připravená k návratu do piaristického kostela. Jejich montáž by měli Kutnohoráci provést v polovině příštího roku. Na jejich naladění se bude podílet v Litomyšli celá komise.

Do té doby se mohou Litomyšlští, kteří mají o tento obor zájem, přijet prohlédnout varhany přímo do dílny a spatřit na vlastní oči práci mistrů varhanářského řemesla.

Právě prohlídky dílny a výstavu související s vývojem a podobou varhan plánuje Vít Kadeřábek v budoucnu nabídnout i veřejnosti. Prostory sídla firmy a dílen k tomuto účelu přímo vybízejí a komentář Víta Kadeřábka zaujme i naprostého laika.

Umění varhanářství

A každého jistě napadne, jak toto poměrně tradiční, leč v dnešní době neobvyklé řemeslo prospívá. Vít Kadeřábek jde, jak jinak, než ve šlépějích svého  otce.  Se školou na profesionálního varhanáře je to u nás problematické a na opravu historických varhan  je navíc nutné získat odbornou licenci, jejímž držitelem je Vít Kadeřábek díky působení v Německu.

V celé České republice působí hned několik varhanářských firem. „Zdravá konkurence mi vůbec nevadí. Předáváme si vzájemně i zkušenosti,“ prozradí Vít Kadeřábek s tím, že takových kolegů je jen pár. Pak jsou ti, kteří neodvádí kvalitní práci, ale k těm by se raději nevyjadřoval. Problém může ovšem nastat i na straně majitele nebo zadavatele oprav varhan.

Otázka pro Vojtěcha Stříteského

Už víte, co uděláte s nálezy z varhan z kostela?

Určitě plánujeme, že uděláme výstavu. Ve varhanách se našly mimo  jiné dopisy staré sto let. Chceme  s nimi dále pracovat a seznámit veřejnost. Věcí, které se při revitalizaci zámeckého  návrší najdou, bude určitě mnohem více.  Necháme je probádat, pojmenovat. Víme, že se ve varhanách našly třeba žolíky z devatenáctého století, které se používaly při ladění.  Některé věci jsme už viděli, ale třeba o nálezu prstenu slyším poprvé.  Možná uděláme samostatnou výstavu o tajemství barokního piaristického kostela, ale to budeme řešit až  příští rok na podzim.

Vojtěch  Stříteský, místostarosta Litomyšle