FOTO/VIDEO: Pálení Čarodějnic
Jedlová/Kamenec - Pálení čarodějnic v magickou noc se stává společným setkáním obyvatel mnoha obcí.
Večer před prvním májem se na mnoha místech okresu sešli lidé, aby strávili společné chvíle v blízkosti hořících hranic. Zastupitelé v některých obcích tuto tradici podporují. Letos podruhé přišli do areálu Pod Lipou v Kamenci malé čarodějnice a čarodějové . Soutěžili v létání na koštěti jako jednotlivci nebo dokonce v tandemu.
Stejně tak v Jedlové připravili hasiči šestimetrovou vatru. Na její zapálení se přišly podívat děti s lampiony. Nechyběl ani ohňostroj. „Určitě chceme pořádat podobnou akci i příští rok. Letos jsme zorganizovali ohňostroj, příští rok bychom rádi ještě přidali hudební produkci,“ uvedl pořadatel Milan Roušar z Jedlové. Radiměřští pro změnu ztyčili májku.
Ve čtvrtek jsme si připomněli svátek „pálení čarodějnic“. Při průjezdu mnohými vesnicemi si nebylo možné nevšimnout rostoucích hromad harampádí, které mělo být ten den spáleno na hranicích, v mnoha sklípcích už se chladilo pivo a maso k opékaní už bylo většinou naložené.
Je s podivem, jak málo se změnilo za tisíce let. Naši předkové již v dobách keltských totiž tento den slavili také, a to dost podobným způsobem. Snad jen ty pneumatiky na jejich očistných hranicích chyběly.
Keltové dělili rok na dvě poloviny: tmavou, začínající na přelomu října a listopadu, a světlou, která přicházela koncem dubna a začátkem května. A právě příchod světlé poloviny roku provázel jeden z nejvýznamnějších keltských svátků zvaný Beltine.
Pojmenování Beltine se dá přeložit jako „jasný oheň“ a právě ohně byly nejdůležitějším symbolem této slavnosti. Ohni byla přisuzována magická a očistná moc. Svátek Beltine byl vlastně příležitostí, jak si „zamést před vlastním prahem“ než začne zemědělská sezona. Po oslavě Beltine Keltové vyháněli dobytek na pastvu a osívali pole. Před tím bylo třeba pastviny a pole očistit, a to jak doslova, tak symbolicky. A právě k tomu sloužily ony jasné ohně, které většinou hořely na vyvýšených místech, odkud byly dobře viditelné a mohly nejen uctít dobrá božstva, ale zároveň zahnat síly zlé.
Keltové ale také byli veselá cháska. A proto noc jasných ohňů brali i jako jednu z posledních příležitostí si pořádně vyhodit z kopýtka před tím, než jim začnou povinnosti na poli nebo ve válečných taženích. A tak kolem ohňů tančili, přeskakovali přes ně, pili (už tehdy to bylo pivo), pekli maso a snad i zpívali. Oslavovali to, že přežili dlouhou zimu a že je tu jaro a s ním i nový život.
A ještě je tu jedna keltská tradice, která (i když v „mírnější“ podobě) přežila až do dnešních dní. O svátku Beltine mohli Keltové uzavírat manželství na zkoušku, nebo na dobu určitou (většinou to byl jeden rok). Pokud se po roce mužíček neosvědčil, mohla ho keltská manželka vrátit a zkusit to třeba se sousedem. Samozřejmě to ale platilo i naopak. Každopádně i láskou a plozením dětí se oslavoval nový život přicházející o Beltine. Nám se z tohoto rituálu zachovalo alespoň líbání pod rozkvetlou třešní na prvního máje.
I další kultury v tomto období oslavovaly. Germáni noc z 30. dubna na 1. května nazývaly Valpružina, křesťané později slavili noc coby Filipojakubskou. Až tehdy přicházejí na scénu čarodějnice a jejich sabaty, se kterými máme svátek spojený dnes.
Jak je vidět, všechny zmíněné kultury přisuzovaly noci magickou moc. A proto si, ať už se rozhodnete pro jakýkoli ze zmíněných způsobů oslav, nenechte nikdy tuto noc proklouznout mezi prsty. Další taková přijde až za rok. Markéta Sopoušková, Litomyšl