Večer před prvním májem se na mnoha místech okresu sešli lidé, aby strávili společné chvíle v blízkosti hořících hranic. Zastupitelé v některých obcích tuto tradici podporují. Letos podruhé přišli do areálu Pod Lipou v Kamenci malé čarodějnice a čarodějové . Soutěžili v létání na koštěti jako jednotlivci nebo dokonce v tandemu.

Stejně tak v Jedlové připravili hasiči šestimetrovou vatru. Na její zapálení se přišly podívat děti s lampiony. Nechyběl ani ohňostroj. „Určitě chceme pořádat podobnou akci i příští rok. Letos jsme zorganizovali ohňostroj, příští rok bychom rádi ještě přidali hudební produkci,“ uvedl pořadatel Milan Roušar z Jedlové. Radiměřští pro změnu ztyčili májku.

Čarodějnice? Tradice, která má kořeny už u Keltů

Ve čtvrtek jsme si připomněli svátek „pálení čarodějnic“. Při průjezdu mnohými vesnicemi si nebylo možné nevšimnout rostoucích hromad harampádí, které mělo být ten den spáleno na hranicích, v mnoha sklípcích už se chladilo pivo a maso k opékaní už bylo většinou naložené.
Je s podivem, jak málo se změnilo za tisíce let. Naši předkové již v dobách keltských totiž tento den slavili také, a to dost podobným způsobem. Snad jen ty pneumatiky na jejich očistných hranicích chyběly.


Keltové dělili rok na dvě poloviny: tmavou, začínající na přelomu října a listopadu, a světlou, která přicházela koncem dubna a začátkem května. A právě příchod světlé poloviny roku provázel jeden z nejvýznamnějších keltských svátků zvaný Beltine.

Pojmenování Beltine se dá přeložit jako „jasný oheň“ a právě ohně byly nejdůležitějším symbolem této slavnosti. Ohni byla přisuzována magická a očistná moc. Svátek Beltine byl vlastně příležitostí, jak si „zamést před vlastním prahem“ než začne zemědělská sezona. Po oslavě Beltine Keltové vyháněli dobytek na pastvu a osívali pole. Před tím bylo třeba pastviny a pole očistit, a to jak doslova, tak symbolicky. A právě k tomu sloužily ony jasné ohně, které většinou hořely na vyvýšených místech, odkud byly dobře viditelné a mohly nejen uctít dobrá božstva, ale zároveň zahnat síly zlé.

Keltové ale také byli veselá cháska. A proto noc jasných ohňů brali i jako jednu z posledních příležitostí si pořádně vyhodit z kopýtka před tím, než jim začnou povinnosti na poli nebo ve válečných taženích. A tak kolem ohňů tančili, přeskakovali přes ně, pili (už tehdy to bylo pivo), pekli maso a snad i zpívali. Oslavovali to, že přežili dlouhou zimu a že je tu jaro a s ním i nový život.

A ještě je tu jedna keltská tradice, která (i když v „mírnější“ podobě) přežila až do dnešních dní. O svátku Beltine mohli Keltové uzavírat manželství na zkoušku, nebo na dobu určitou (většinou to byl jeden rok). Pokud se po roce mužíček neosvědčil, mohla ho keltská manželka vrátit a zkusit to třeba se sousedem. Samozřejmě to ale platilo i naopak. Každopádně i láskou a plozením dětí se oslavoval nový život přicházející o Beltine. Nám se z tohoto rituálu zachovalo alespoň líbání pod rozkvetlou třešní na prvního máje.

I další kultury v tomto období oslavovaly. Germáni noc z 30. dubna na 1. května nazývaly Valpružina, křesťané později slavili noc coby Filipojakubskou. Až tehdy přicházejí na scénu čarodějnice a jejich sabaty, se kterými máme svátek spojený dnes.
Jak je vidět, všechny zmíněné kultury přisuzovaly noci magickou moc. A proto si, ať už se rozhodnete pro jakýkoli ze zmíněných způsobů oslav, nenechte nikdy tuto noc proklouznout mezi prsty. Další taková přijde až za rok. Markéta Sopoušková, Litomyšl