Na rozdíl od ostatních obcí se sem však každoročně sjedou první říjnovou sobotu stovky návštěvníků z blízka i z daleka. Vydávají se slavit Biskupické kaléšek, festival slivovice, kterou místní užívají jako pochutinu i lék. Letošní setkání přátel dobré pálenky se uskutečnilo v sobotu 4. října.
Původ názvu příznivci zdejší speciality dobře znají. Kaléškem označují nádobu, z níž se kořalka, která se „chalupu od chalupy“ liší, nalévá. Jeho přívlastek vznikl podle západomoravské vsi Biskupice u Jevíčka, kde patří pálení kořalky k dlouholetému folklóru. Stoprocentního alkoholu Biskupičtí vypálí až čtyřicet tisíc litrů za rok. „Alkohol z rukou lékaře je lék, z rukou kněze boží požehnání a je-li od papeže, ocitnete se po pás v nebi,“ dodal na adresu lahodného moku organizátor Zdeněk Sendler.

Pilo se vždy. Nalačno, ale s mírou

Jak uvedl zdejší chalupář, ministr zdravotnictví Tomáš Julínek: „Slivovice sama o sobě medicínou určitě není. Stařečkové a babičky ji tu používali odjakživa, vždy však věděli, že se má pít s mírou. Každej den začínali tak, že si dali nalačno malej kaléšek, tím se zahřáli a nastartovali organismus.“ Podle jeho slov se alkohol v mnoha oblastech zdravotnictví běžně používá, sám si ale nedovede představit, že by lékaři nabízeli štamprličku v ordinacích, ani kolik by za ni vybírali.

Přestože trval na tom, že je každý rok festivalu výjimečný stejnou měrou, letošní měl jedno specifikum. Kaléšek oslavil desáté narozeniny. Zástupci města přichystali pro návštěvníky výstavu, která mapovala historii i současnost Biskupic, nechyběly fotografie a propagační materiály z minulých ročníků svátku slivovice. Nadšence, kteří se do Biskupic vypravili poněkolikáté, nečekala žádná zásadní změna v programu. Stejně jako v minulých letech se hlavní dění soustřeďovalo na návsi, dále pak v horní a dolní pálenici. Kromě Julínka jste v davu příchozích mohli potkat hejtmana Pardubického kraje Ivo Tomana, místopředsedu KDU-ČSL Romana Línka, poslance Radko Martínka a jednotlivé zástupce okolních měst. Biskupice reprezentoval starosta Dalibor Šebek.

Zimovčák opět zvítězil a abstinoval

Již od rána mohli návštěvníci festivalu pozorovat cyklisty, kteří vsí korzovali v dobových kostýmech a řídili dopravní prostředky vzdáleně připomínající jízdní kola. Většina z nich se kromě tzv. karnevalu, který nahradil oblíbenou jízdu elegance, zúčastnila sedmého ročníku jízdy velocipedistů „Od pálenice k pálenici“, závodu na jednu anglickou míli. Časovku zajelo celkem osmdesát čtyři cyklistů a cyklistek.
V kategorii plášťová kola – muži zvítězil Jiří Fiala (HaPe Brno). Z žen jela nejrychleji Marie Svobodová ze Zlína (CK Baťa). Několik odvážlivců „osedlalo“ vysoká kola, v této kategorii však diváky nečekalo žádné překvapení. Na stupínek vítězů si již popáté stoupl Josef Zimovčák (Hig Bic Veselí nad Moravou), devítinásobný mistr České republiky v jízdě na vysokém kole, účastník závodů Giro d´Italia nebo Paříž-Roubaix, pokořitel Tour de France, kterou zajel jako první cyklista na vysokém kole. Nabízený kaléšek coby zapřísáhlý abstinent opět odmítl. Přislíbil však, že na své šedesátiny, tedy v roce 2016, slivovici ochutná.

Vrchní kaléšník dostal dekret a zubrovku

Hlavní složkou programu se stalo tradiční pasování Vrchního kaléšníka pro rok 2008. Aktu se stejně jako vloni ujal zástupce Valašského království, František Segrado. Poté, co dostatečně vychválil kořalky všeho druhu včetně slivovice, přičemž nezapomněl připomenout, že „najhorší slivovica je žádná“, se plně věnoval oficiálním záležitostem. Na pódium pozval kromě loňského, historicky prvního krále pálenkářů Františka Václavka i nového vítěze, Františka Vávru, o němž prohlásil, že „je to guru veškerých tady páleníků“. Samotný výkon pasování pojal zodpovědně. Vrchního kaléšníka upozornil, že utrpí poslední ránu, přizval si na pomoc Václavka i hejtmana: „Klopněte ho, čímkoliv…,“ nakonec Vávrovi předal „svatý džbán“ plný slivovice. Majitel jej, jak velí tradice, uložil do kapličky u horní pálenice. Kromě toho mu Segrado věnoval vlastnoručně vypálenou zubrovku a pamětní list, o němž prohlásil: „Zde máš dekret, který si vystav na nějakém nenápadném místě, aby sa neřeklo, že si zpychnul.“ Ocenil též Dalibora Šebka, konkrétně titulem „Znalec slivovice jak – kdy“ s dovětkem: „Můžeš ho užívat před jménem, uprostřed aj na konci jména, kdy chceš, jak chceš, můžeš ho aj zamlčet. Ale byl bys hlúpý.“ Jak je již festivalovým zvykem, i letos proběhla degustace vzorků slivovice a dražba toho vítězného. Získanou částku, 67 tisíc korun, obdrží Dětský domov v Moravské Třebové.

Pilo se, zpívalo, tancovalo…

O hudební doprovod se po většinu dne staraly dechová kapela z Velkých Opatovic Malohanačka a zpěvačka Heidi Janků. Ta předvedla několik lidových i populárních písní, rozdávala úsměvy, živě komunikovala s publikem. Kromě profesionálů se tanci a zpěvu oddávalo též několik příchozích. S přibývajícím množstvím vypité slivovičky ztrácelo zábrany stále více jedinců, kteří si více či méně na očích vyzkoušeli „šlapanou“ a další pohybové kreace. Mezi nejaktivnější a nejviditelnější patřila skupinka postarších prostějovských kamarádek. „Dohromady je nás devět. Kdysi jsme spolu pracovaly, chodily na výlety do přírody, přátelství dodržujeme dodnes. Loni jsme byly na Kaléšku poprvé, zalíbil se nám, tak jsme tu zas. Pobavíme se, trošičku svým temperamentem Biskupčáky podráždíme a pak půjdem pěšky zpátky přes les na vlak,“ sdělila jedna z nich, než mne vyzvala do kola. Večerní hudební program zajistily kapela Jevíčský bigband, nechyběl ani hanácký bigbít v podání formace Stracené ráj. Těm, kteří v Biskupicích vytrvali do pozdních hodin, zahrála skupina Škwor. Na své si přišli i nejmladší návštěvníci. Pořadatelé pro ně připravili skákací hrad, kromě toho se mohli stejně jako dospělí zájemci svézt v obrněném transportéru po okolí Biskupic.

Nechyběl ani dvojnásobný mistr České republiky v trikovém lasování a práci s honáckým bičem, Bob Montana. Zatím co dříve se svému koníčku věnoval profesionálně, dnes vystupuje pouze z nadšení a živí se výrobou honáckých, jezdeckých a erotických bičů. Na Kaléšku se prezentoval již počtvrté. Účastníci předchozích ročníků si jej zřejmě pamatují jako Boba Kudláčka. Na otázku, proč změnil pseudonym, odpověděl: „Používal jsem ho na svých vystoupeních v Čechách i na Slovensku. Zde už pět let bydlím, všichni mě znají jako Roberta Kudláčka, tak to psali i na plakáty. Teď se o mém uměleckém jméně nejspíš odněkud dozvěděli…“ O zábavu tedy neměl nouzi nikdo, kdo se na Kaléšek vydal. V Biskupicích po celý den panovala uvolněná a pohodová atmosféra, která jistě nebyla způsobená pouze konzumací lahodného švestkového moku.

TEREZA HOLANOVÁ