V Janově bylo v sobotu po obědě rušno. Sjížděli se sem motorkáři z celého okresu, aby společně vyrazili na projížďku a do Lanškrouna za farářem. Zúčastnili se symbolického „sňatku nové sezony a motocyklu“, drželi minutu ticha za kamarády, kteří odešli do motorkářského nebe, a společně se pomodlili. Poté Zbigneiw Czendlik přítomným i jejich strojům požehnal s přáním mnoha bezpečně najetých kilometrů.

„Musím přiznat, že k motorkám žádný zvláštní vztah nemám. Určitě ale obdivuji jejich krásu. Moje první a poslední zkušenost s motocyklem je ještě z chlapeckých let. To jsem v Polsku jako mladý kluk jezdil na české jawě třistapadesátce po oranici. Ten, kdo u nás měl tehdy jawu, to byl někdo. Novou zkušeností s motocykly jsou pak až tyto obřady zahajování sezony,“ říká farář.

Silný stroj není pro mnohé motorkáře jen koníček, ale doslova životní styl. Stejně jako pro Petra Strnada z Vendolí. „Ovlivňuje mi nejen oblékání ale i vybavení domácnosti. Závěs ve sprše mám s motivem motorek, stejně jako poštovní schránku a jiné doplňky. K motorkám jsem si vytvořil vztah už v dětství, protože můj otec jezdil motokros. Přiznávám ale, že je to opravdu drahý koníček,“ říká Petr Strnad.

Mezi muži v kožených kombinézách se objevilo rovněž mnoho žen. Ty k motorkářům už neodmyslitelně patří. Nemají na silnici strach? Trochu ano. „Začala jsem před lety chodit s klukem, co měl motorku. Nakonec jsem si ho také vzala a máme spolu dítě. Dříve jsme jezdili na srazy a cestovali po Evropě. Dneska se ale už člověk nebojí jen o sebe. Rozhodně však nebudu nikdy manželovi motorku zakazovat,“ tvrdí Lucie Rulíšková z Březové nad Svitavou.

Motorkáři přiznávají, že někteří z nich jezdí riskantně a ohrožují ostatní řidiče. Silný stroj sice vybízí k rychlé jízdě, ale záleží na tom, kdo sedí za řidítky.