Ve čtyři hodiny odpoledne, jakmile opadnou největší vedra, se znovu pustí do kosení vlhkých rašelinných luk. O červencových svátcích jich sem míří každoročně desítky. Bydlí v hájence i ve stanech v sadě. Pošestadvacáté obuli holínky organizátoři z poličské organizace ochránců přírody. Díky jejich úsilí se daří pro techniku nepřístupném terénu uchovat unikátní flóru nejen v přírodní rezervaci Damašek. Letos v Pusté Rybné přiložili ruku k dílu i poličští pionýři z nedalekého tábora.

„Nejprve v lokalitě provedeme průzkum. Vytyčíme místa, kde rostou vzácné chráněné rostliny. Pak přijdou na řadu muži s křovinořezy. Ti vysečou starou trávu okolo. Nakonec, tak jak dříve s kosou v rukou, přichází botanici, aby ošetřili místa se vzácnými rostlinami,“ popsala postup ošetření luk Martina Vopařilová, předsedkyně poličských ochránců přírody. Za ženci přichází většinou ženy. Ty stařinu odnáší na valníky přistavené tam, kde je země ještě pevná. Pokosená stará tráva na lukách zůstat nemůže, protože by hnilobné procesy mohly narušit rovnováhu v přírodě a ohrozit vzácné druhy tolijovitých, vstavačů nebo masožravých rosnatek. Všichni, kdo se o údržbu mokřadní ostřicového společenstva rašelinných luk s výskytem ohrožených druhů rostlin a živočichů v údolní nivě meandrujícího potoku Hlučál starají, se boří do měkké půdy. Někdo v sandálech, jiný v gumových botách, další třeba bosý.

Díky rašelině, jejíž vrstva je místy údajně i tři metry hluboká, sem nemůže technika. Na druhou stranu právě kvůli tomu, že si s odvodněním lokality neporadily ani melioralice, zde unikátní druhy přežily.

„Roste zde na dvě desítky chráněných rostlin. Letos poprvé jsme zde zaznamenali výskyt vemeníku dvoulistého. Rosnatky okrouhlolisté se dokonce rozšiřují,“ sdělil Pavel Pražan. Spolu s ním se nad nimi opatrně ohání kosou i Milan Beneš. Oba dva totiž pravidelně mapují rostlinné druhy v daných lokalitách. Pode zahradníka Petra Jílka jsou rašelinné louky v Pusté Rybné unikátním biotopem. Nejenže se zde daří vzácným druhům rostlin, ale na své by si zde přišli i entomologové.

Pomohli táborníci

Přírodní rezervace na Damašku ale není jediné místo, o které se poličští ochránci přírody spolu s dobrovolníky starají. Takových lokalit je na Poličsku celkem šest. Louka v Pusté Rybné je však největší. Na čtyřech a půl hektarech proto přišla vhod i pomoc poličských pionýrů, kteří nedaleko táboří. „Některé slečny byly panelákové typy. Možná hrábě držely v rukou prvně. Ale i kdyby jen dvakrát hráblo šestnáct lidí, je to znát,“ říká Jiří Cvrček. Dobrovolníci s ním souhlasí. Za více než čtvrt století se jich zde vystřídalo nespočet. „Letos stejně jako každý rok přijeli na Damašek noví lidé. Nejsou jen od Poličky, ale třeba i z Litomyšle. Každý rok se složení lidí mění. Dříve nebylo výjimkou, že jich sem přijelo i padesát,“ řekla Martina Vopařilová. Dodala však, že v dnešní době bývá občas problém někoho k dobrovolné práci motivovat.
Dobrovolníci, kteří na Damašek o prodlouženém víkendu dorazili, se podobně jako cykloturisté brázdící v hojném počtu Vysočinu v barevných značkových oblečcích zapotili. Své svaly si protáhli pro dobrou věc a ani posilovnu nepotřebovali. S chutí se proto mohli pustit do vydatné večeře, kterou pro všechny v obrovských hrncích připravily partnerky ženců.