Obce chystají oslavy. Přijdou tance,
známé osobnosti i posvícení

Velké výročí slaví Polička, její mladší sestřička – obec Pomezí – se těší také na velké jubileum. Mimo jiné si další obce připomínají první knižní zmínky před staletími.

Polička

Sedm set padesát let. To už je pořádné číslo. Přesně před tolika lety byla založená Polička. Historici dodnes tvrdí, že jméno města je odvozené od slova políčka kvůli širým lánům a úrodné půdě.
Pro jeho obyvatele je letos důležité, jak budou velký rok oslavovat. Od ledna do března jako by město slavného rodáka Bohuslava Martinů spalo, ale od té doby spustí vír oslav naplno. V plánu jsou velkolepá představení, speciální koncerty, město představí i kopie starých mincí.

Pomezí

Obec si během své historie prošla řadou dost zajímavých událostí. První zmínka o ní padla v listinné podobě před sedmi set padesáti lety, proto bude slavit výročí ve stejný rok jako Polička. Za války dokonce měla jiný název už proto, že tu žil velký počet Němců. Na velké výročí se tu chystají tak pilně, aby se na něj na další desítky let rozhodně nezapomnělo. Místní řemeslníci a umělci se mohou těšit na vlastní výstavu na základní škole. Vystoupí také Poličanka a tančit se bude česká beseda.

Tamním obyvatelům, rozprostřeným na několikakilometrové délce napříč obcí navíc zazpívá čarovná Saxana Petra Černocká a podívají se také na ukázky historického šermu. A na teplý červnový večer přichystají klasickou taneční zábavu.

Příluka

Vesnice ležící na západní části Svitavské pahorkatiny letos slaví 660 let od chvíle, kdy se poprvé její jméno objevily v análech. Její dominantou je kaple Panny Marie Karmelské. Její název je odvozený od původního slova Przeluca, posléze Proluka. A přestože obec má jen necelých dvě stě obyvatel, v minulosti se tu narodil i někdejší hudební skladatel a herec menších rolí Jan Vostrčil. To vše si připomenou na posvícení. A co vy?

Vlny rocku aneb 15 let písniček v koupališti

Polička – Začalo to úplně nevinně v době, kdy jiná města žila bohatou kulturou i poměrně živou rockovou a undergroundovou scénou.
Zatímco litomyšlský Kotelna Music Bar už se tou dobou vyhříval pět let na výsluní, v hlavách poličských ochotníků před přelomem milénia vznikal zajímavý nápad. „Ať si lidé zapaří na své oblíbené kapely přímo v koupališti."

Sen dnešního šéfa poličského proslulého festivalu Rockoupání Petra Erbese se zhmotnil už v létě roku 2000. Ve městě populární divadelník a učitel přezdívaný Ryba s partou lidí ochotných pomáhat s organizací vdechl život největšímu bigbítovému festivalu v regionu. „Táta" Erbes přivedl na scénu akci, jež nabídla pod širým nebem i na poměry malého města ty největší hvězdy populární huby na jednu stage. Mezitím on zešedivěl, z jeho pomocníků se stali muži a také vdané ženy. A jeho „dítě"? To letos na konci května oslaví už patnáct let.

Ve svém pomyslném životopisu má napsáno to, že zažilo dvakrát koncert skupiny Kryštof, řádění známé formace Wohnout i Vypsané FiXy i napěchované vystoupení domácích showmanů Nasaďte ski. Zkrátka festival dospěl z undergroundu a vyrostl v rodinnou akci pro dva tisíce fanoušků. Kterou další pecku připíše do svého curriculum vitae letos? To se ještě neví, ale oslava to bude famózní.

Další výročí

105 LET OD VYSTAVĚNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLY. Tehdejší dělníci by mohli být vzorem pro dnešní stavařské firmy. Na počátku roku 1909 byl položený základní kámen a už 2. října 1910 bylo vzdělávací zařízení ve městečku nedaleko Svitav slavnostně vysvěcené a připravené předávat znalosti a dovednosti tamním školákům. Škola během své existence zažila tři různé režimy, prošla řadou renovací, modernizací učebních pomůcek i metod. Mohutně tyčící se budova dodnes patří k dominantám Březové nad Svitavou. Její sláva neuvadá, zato počty žáků v lavicích s klesající porodností rapidně klesají.

105 LET OD ZALOŽENÍ LITOMYŠLSKÉHO ODDÍLU KOPANÉ. Zakládací listinu sepsali 31.října 1910 a jejich prvním pažitem bylo strniště „U Prokopa". Tak se zformoval litomyšlský fotbal. Na novém hřišti pod nádražím podlehli v roce 1919 sousednímu Vysokému Mýtu 0:5. Velký svátek si tu fanoušci i hráči užili v roce 1956, když k exhibičnímu zápasu zavítal ligový Hradec Králové. Tehdejší mužstvo potrápilo favorita, padlo deset gólů a slavnější klub vyhrál 4:6. Podobná sláva se odehrála , když v roce 1975 přijela kompletní sestava Bohemians Praha. Domácí prohráli 0:6, nikomu z třináct seti diváků to však nevadilo.

105 LET OD PŘEVZETÍ PAMÁTKY MĚSTEM POLIČKA. Hrad Svojanov nechal postavit král Přemysl Otakar II. a tehdy ležel na Trstěnické stezce, která spojovala obchod na trase mezi Litomyšlí a Brnem. Po králově smrti připadl Kunhutě, která jej odkázala svému druhému choti Závišovi z Falknštejna. Po jeho popravě se dostal do vlastnictví Koruny české. Nedobytná „tvrz" patřila později také rodu Trčků z Lípy. Od roku 1910 je v majetku města Poličky, které se o něj stará zušlechťuje. Po orkánu muselo nechat rekonstruovat střechu Domu zbrojnošů, vzkvétají i hradní zahrady.

Osobnosti: Anděl z Dachau i Čapkův hrdina Van Toch

Svitavsko – Ottendorfer, Budig, Unzeitig, Martinů, Lízna. Co mají společného? Každou z těchto velkých osobností Svitav, Litomyšle, Jevíčka a Poličky si jejich města různými cestami letos připomenou.
Bohuslav Martinů. Velký skladatel a hlavně člověk, jenž na své rodné město Poličku nikdy nezapomněl. Zmiňoval se o něm před přáteli i za mořem, kde žil. Největší postava poličských dějin přišla na svět před sto pět a dvaceti lety.

Johann Budig. Třikrát zvolený starosta Svitav v 19. století. To díky němu a jeho vyjednávacím schopnostem město zaznamenalo takový rozmach. Za svůj hlavní cíl považoval vybudování nemocnice či vodovodu pro obytné čtvrti a továrny, jež pomáhaly Svitavám v průmyslovém rozkvětu a pozdější přezdívce Manchester východu. Městu navíc daroval elektrárnu, kterou nechal vystavět. Letos je to přesně sto let od jeho úmrtí.

To Valentin Oswald Ottendorfer (na fotografii) sice před sto patnácti lety zemřel v New Yorku, ale ještě předtím býval ctihodným občanem a mecenášem Svitav. Na svět po něm zůstal sirotčinec, chudobinec, reálná škola i vystavěná nemocnice. Tolik toho dokázal muž kandidující i na starostu New Yorku.

Páter Engelmar Unzeitig narozený v Hradci nad Svitavou položil za své ideály život v koncentračním táboře Dachau před sedmdesáti lety. Anděl z Dachau, jak mu přezdívali, byl v roce 1941 zatčen gestapem, v otřesných podmínkách tábora „poslední cesty" se staral o ruské vojáky nakažené tyfem, na něj sám zemřel.
Jevíčský rodák Josef Fischer, narozený před dvě stě lety, měl stejně tak výrazný dopad na dějiny. Původním povoláním byl sice lékař, ale společně s dalšími prošlapával cestu ke zpětnému počešťování. Jeden z národních buditelů působil převážně v Těšíně.

Připomínku si zaslouží i jedna výrazná, i když fiktivní postava. Hlavní hrdina románu Karla Čapka kapitán Van Toch. Muž, který dodal mlokům obranné prvky proti žralokům a oni mu za to poskytovaly perly. Tiskárny poprvé otiskly jeho strhující příběh v roce 1935. Co je na něm vlastně tak zvláštního? Byl by to prach obyčejný chlapík vyhledávající dobrodružství, kdyby si Čapek pro českého udatného chlapíka nevybral jako jeho rodiště Jevíčko.