Tak začíná svoje vyprávění známý litomyšlský turista a také fotbalista ZDENĚK VANDAS. Zrovna rozhledny se staly častým cílem jeho výprav a výletů. Vydejme se na ně spolu s ním.

„Svůj první výstup na rozhlednu jsem uskutečnil někdy v roce 1949, tedy v mých šesti – sedmi letech Bylo to při výletu s rodiči na Kozlov, kde stávalo torzo vyhořelé dřevěné věže. Tehdy jsem tam přes zákaz táty vylezl. Vzpomínám, že o pár let později mě při návštěvě Petřína mnohem víc než výhled na Prahu z ptačí perspektivy zaujalo tamní zrcadlové bludiště. To jsem ještě zdaleka netušil, že se právě rozhledny stanou takříkajíc mým osudem…

Po spíše příležitostných návštěvách během dalších let se mi hlavní inspirací v devadesátých letech minulého století stal televizní seriál „Rozhlédni se, člověče" s báječným průvodcem Luďkem Munzarem.

Začal jsem (jako mnozí jiní) systematicky po rozhlednách chodit a zavedl si knihu navštívených věží. Nejčastěji jsem byl pochopitelně na těch Litomyšli nejbližších, na Andrlově chlumu a u Švabinského cha­ty.

Nejvíce mne však zaujaly ty klasické, kamenné, které se nacházejí nejvíce v severním a západním pohraničí. Ať je to Žalý nad Vrchlabím nebo oblast Jizerských hor, která je rozhlednám přímo zaslíbená. Za zmínku stojí třeba Slovanka, Štěpánka, Černá studnice, Tanvaldský Špičák, Bramberk, Královka, Frýdlantská výšina, bájný Ještěd, majestátní Děčínský Sněžník, kde se natáčel film Větrná Hora. Svatý vrch u Kadaně, místo mých každoročních prázdnin. Dále potom například Plešivec, Tisovský vrch nad Nejdkem. Zelená Hora u Chebu, která se za minulého režimu ocitla v přísně střeženém pohraničním pásmu a v mapách muselo být pro jistotu uváděno, že pro zchátralost byla zbourána. Nejraději jsem ale měl vždy Jedlovou nad Jiřetínem v Lužických horách, která před časem doslova povstala z mrtvých. Byl tam dokonce obnoven i penzion, kam dodnes každoročně jezdím. A takhle bych mohl pokračovat.

V poslední době se staví rozhledny většinou dřevěné nebo kovové, z nichž není valný výhled. Ten by mohl naproti tomu být klidně nad Litomyšlí, jejíž centrum leží v dolíku obklopeném kopci. O Litomyšli se říká, že má všechno, ovšem rozhledna nad městem chybí. Je možné, že důvodem jsou finance. Za příklad bych zde ale vzal nejpodivuhodnější kamennou rozhlednu s vnějším točitým schodištěm, která se nachází na Krásenském vrchu ve Slavkovském lese. Ta byla stavěna v letech 1933 – 34, tedy v době velké hospodářské krize. Stavěli ji výhradně nezaměstnaní, kteří tak dostali možnost vydělat si poctivě na této stavbě nějaký ten skrovný peníz. Není podobná doba také dnes?

A tak jsem si nedávno po výstupu na Libín u Prachatic ve svém seznamu udělal 999. čárku. Pro tu jubilejní, tisící, jsem si zajel před nedávnem na zmíněnou Kraví horu. Přímo pod ní se rozkládá recesistická „Svobodná spolková republika Kraví hora", která má svého prezidenta, vládu s osmi ministry a parlament.

Závěrem bych ještě rád řekl, že tisíc výstupů na rozhledny (na řadu z nich jsem se samozřejmě podíval několikrát), je jistě i sportovní výkon. Jsem rád, že se mi tento dávný cíl podařilo naplnit, ale teď už si dám ve svých dvaasedmdesáti letech pokoj…"

ZDENĚK VANDAS