V celostátním měřítku bylo bezprostředně po 17. listopadu nejodvážnější Svobodné slovo a Lidová demokracie. Tiskové orgány KSČ Rudé právo a na okrese Nové Svitavsko zůstávaly naopak podle očekávání ještě dlouhé dny a týdny značně konzervativní. Vyjímám:

Rudé právo, pondělí 20.listopadu: Pod titulky „Rozhodně proti provokacím“ a „Očité svědectví“ mimo jiné psalo: „Páteční shromáždění a průvod pražských studentů měly být pietní vzpomínkou na Jana Opletala. Pietní akce byla však zneužita ke zcela jiným cílům. Početná účast zvláštních zpravodajů západních sdělovacích prostředků dost jasně naznačovala, že šlo o předem připravený pokus k vyvolání záměrné provokace. Příslušníci Veřejné bezpečnosti byli povoláni až poté, kdy část účastníků odešla do ulic vnitřní Prahy a hrozilo ohrožení veřejného pořádku. Hlas rozumu nebyl vyslyšen a agresivní jádro demonstrantů vyvolalo střet se silami pořádku. Došlo k šarvátkám, zranění byli na obou stranách“.

Nové Svitavsko, středa 29. listopadu: Poznámka redakce pod článkem „Hlas fóra občanů“ na straně 2: „Zveřejněním těchto názorů dokumentujeme, že pojmy jako svoboda, demokracie a dialog chápeme správně, na rozdíl od některých křiklounů, kterým evidentně jde spíše o vyvolávání emocí a umlčování názorů a stanovisek druhé strany - viz sobotní mítink na Letné“.

Nové Svitavsko, středa 13. prosince: Pod titulkem „Protestujeme“ je na str. 5 otištěna část dopisu představitelů okresu všem předsedům ZO KSČ, MNV a Národní fronty: „Přestaňme nečinně přihlížet, jak jednotlivci útočí proti našim ústavním orgánům. Neodmítejme kritiku a dialog. O tom, kde a jak se konkrétně staví na podporu všeho dobrého, informujte vyšší stranické a státní orgány.“

A následuje reakce představitelů Občanského fóra okresu Svitavy: „Tento dopis ze dne 7. prosince, tedy již po zrušení článku 4 Ústavy dokládá, že někteří funkcionáři se stále hlásí k vedoucí úloze KSČ a snaží se ji prosazovat. Proti takovému postupu Občanského fóra důrazně protestuje a upozorňuje na přímý rozpor slov a činů dosavadních funkcionářů.“

Zdeněk Vandas