Část pohlednic nyní vydal spolu s Klausem Müllerem v ojedinělé knize Litomyšlský venkov na starých pohlednicích.

Sbírání starých pohlednic se prý věnujete již dlouho. Můžete vzpomenout, kdy jste se sbíráním začal?
Vzhledem ke svému věku jsem začal pohlednice sbírat poměrně nedávno. Asi před patnácti lety jsem ještě jako filatelista získal náhodně několik starých pohlednic Litomyšle a zalíbily se mi natolik, že jsem začal získávat další přírůstky do vznikající sbírky. Přestože pohlednic samotné Litomyšle jsou tisíce, rozšířil jsem prostor svého zájmu na oblast bývalého litomyšlského okresu. Litomyšl má jistě krásné pohlednice, ale člověku časem zevšední obrázky opakujících se záběrů a míst, která navíc vídá téměř každý den. Proto jsem začal systematicky sbírat pohlednice našeho krásného venkova a rozšiřovat si vědomosti o zobrazených místech. Prvotním cílem bylo získat z každé obce alespoň jednu pohlednici, což se téměř podařilo a nakonec vznikla sbírka pohlednic obcí Litomyšlska, která možná není počtem největší, ale obsahuje řadu unikátních snímků. 

Kolik pohlednic obsahuje nyní vaše sbírka? Předpokládám, že ty v knize nejsou všechny, které máte.
To určitě ne. Pokud jde o Litomyšlsko bez města Litomyšl, je to asi dvojnásobek pohlednic zobrazených v naší knize, kde je pouze výběr těch nejzajímavějších. Například pohlednic Růžového paloučku existují stovky a vydaly by na samostatnou knihu. My jsme zde výběr omezili na tři snímky.

Kde pohlednice sháníte? Přece jen máte i kousky staré přes sto let. Je hlavním zdrojem internet, nebo máte i něco od místních lidí z regionu?
V současnosti je pochopitelně nejjednodušším způsobem nákup přes internet, kde se denně prodává a draží nesmírné množství pohlednic. Šikovnější sběratel dokáže najít pěkné pohlednice i na stránkách zahraničních prodejců, zejména německých. V každém větším městě se také konají různá setkání sběratelů (nejen) pohlednic. Je také vhodné navštěvovat kamenné antikvariáty, kde se často obměňuje sortiment pohlednic. Od místních obyvatel jsem získal pohledy pouze zřídka a někdy jsem musel takovou nabídku s díky odmítnout. Takové pohlednice jsou často dědictvím a obsahují osobní sdělení týkající se konkrétní rodiny.

Ještě než se dostaneme ke knize Litomyšlský venkov na starých pohlednicích, řekněte, jaká pohlednice je vaše nejoblíbenější?
Nerad bych upřednostňoval jednu konkrétní pohlednici a tím i obec. Dříve se mi líbily nejstarší litografické pohlednice, které jsou současně i malým uměleckým dílem. Dnes dávám přednost tzv. živé pohlednici, tedy takové, kde jsou zachyceni lidé.

Kniha, kterou jste s Klausem Müllerem vydali, obsahuje 243 pohlednic z Litomyšlska. Jak se zrodil nápad na takovou knihu?
Je to tak trochu trend dnešní doby. Například Lanškroun, Svitavy nebo Polička již vydaly svá alba pohlednic, tak jsme si říkali, že Litomyšlsko nesmí zůstat pozadu. Úmyslně jsme vynechali pohlednice Litomyšle, z nichž byly mnohé již publikovány, a soustředili jsme se výhradně na venkovské obce. Chtěli jsme alespoň stručně čtenářům přiblížit pozoruhodná místa, která jsou nedaleko od našeho bydliště, ale často o nich ani nevíme. Mladé lidi dnes často překvapí, že mnohé obce Litomyšlska byly až do odsunu německé, což prozrazují mimo jiné i texty na pohlednicích z těchto míst.

Který z otištěných pohledů je nejstarší a který nejcennější?
Nejstarší pohlednice jsou z roku 1899, jde o snímky Mikulče (Nikl) a Opatova (Abtsdorf). Další pohlednice mohou být ještě staršího data, ale bez otisku razítka nebo datace ve sdělení nemůžeme rok vzniku přesně určit. Nejcennější pohlednice se těžko určuje, záleží na mnoha okolnostech. Obecně jsou mezi sběrateli nejvyhledávanější pohlednice bývalých německých obcí.

Když se díváte na staré pohlednice a přijedete do vesnic dnes, změnila se ta místa hodně?
Když jsme ve spolupráci s Petrem Chaloupkou z litomyšlského muzea připravovali výstavu o pohlednicích, chtěli jsme vedle starých snímků pro porovnání umístit i obdobný záběr ze současné doby. Nakonec z toho sešlo. Je to výzva pro návštěvníky výstavy – vzít své přátele nebo rodinu na výlet a třeba i s naší knihou navštívit zajímavá místa. Změnilo se mnoho a dokonce máme záběry, které ani místní kronikáři nedokážou identifikovat.

Je něco, co vás na pohlednicích zaujalo?
Mně se líbí, že se na některých objevují i lidé, což nebývá časté.Většina starých pohlednic ukrývá nepřeberné množství informací. Souhlasím, že lidé vyobrazení na pohlednicích často zaujmou více než objekt, který se fotograf snažil zachytit. Rozpoznat osoby na více než sto let starých pohlednicích je často oříšek i pro místní pamětníky. Často se ale jedná o hostinské nebo obchodníky, kteří zapózovali před svou živností a pohlednice tak současně sloužila jako reklama.

Dnes sice každý fotografuje, přesto se pohlednic vydává stále dost. Kupujete i ty současné?
Samozřejmě. Dnešní sortiment pohlednic je sice na rozdíl od dřívějších dob poměrně malý, ale oproti tomu jsou dnes úplně jiné technické možnosti.

A které se vám líbí více?
Pochopitelně ty staré, mají své jedinečné kouzlo, na které si musí ty nové pohlednice ještě několik desetiletí počkat.