Šestadvacetiletý fotograf ze Svitav se ale vrátil k mokrému kolodiovému procesu. PAVEL SNOHA říká, že tato technologie, stará víc než sto šedesát let, má své kouzlo.

Všichni si rádi prohlížíme fotografie. Zachycují nezapomenutelné okamžiky, zajímavá místa, naše blízké. Pavel Snoha se fotografování věnuje zhruba deset let. „O focení jsem se zajímal odmala, ale plně jsem se mu začal věnovat až po koupi malého digitálního kompaktu. Byl to Sony a funguje do teď," uvedl mladý fotograf. Pamatuje si, že jeho první snímek byla nějaká krajinka, ale konkrétní místo už si nepamatuje. Co na svých snímcích zachycuje dnes? „Nejraději fotím idustriální tématiku, staré opuštěné objekty. Chytla mě také infrafotografie," řekl Pavel Snoha. Fotí ale samozřejmě i lidi.

Mokrý proces

Kinofilm, svitkový film, digitál. To jsou prostředky, které tohoto mladého muže už nenadchnou. Našel jinou technologii, která ho vzala za srdce. „Jedná se o mokrý kolodiový proces. Vynalezl ho Angličan Frederick Scott Archer v roce 1851. Podstatou je exponování a vyvolávání mokrou cestou," upřesnil fotograf. Jaký je postup? „Zjednodušeně – kovovou desku poliji kolodiem, dám do zcitlivovací lázně. Ještě mokrou desku naexponuji, vyvolám, ustálím. Poslední krok je lakování nad svíčkou," popsal Pavel Snoha. Na to, jak dostat fotku z desky, jsou dvě možnosti. „Buď fotím na skleněnou desku a ze vzniklého negativu jdou udělat pod zvětšovacím přístrojem kontaktní kopie, nebo fotím na černý plech, kde je obraz po vyvolání vidět v pozitivu. V tomto případě jde deska pouze naskenovat a dál kopie tisknout," vysvětlil fotograf.

U digitálního fotoaparátu stačí cvaknout a úspěch je zaručený. Lidé si pak stáhnou fotky do počítače a pokud si je doma nevytisknou sami, pošlou je mailem do nějaké fotoslužby. Tam automat po chvíli vyplivne jednu fotku za druhou. U kolodiového procesu je to ale jiné. Ti, které Pavel Snoha víc jak sto šedesát let starou metodou fotografuje, musí navíc tak trochu zkamenět. „Známý mi zhotovil takový držák na hlavu. Desky mají velmi malou citlivost na světlo, takže čas expozice vychází zhruba na deset sekund," popisoval fotograf. Je tedy potřeba, aby se fotografovaný člověk opravdu nehýbal.

Starožitnost?

Na prastarou techniku fotografování si mladý muž pořídil speciální zařízení. „Fotoaparát je z roku 1910. Nic levného to není, ale má svou historickou hodnotu a na tu dobu nádherný desing. Je z teakového dřeva, kování a objektiv má z mosazi, takže bez problémů vydrží dalších sto let," zhodnotil Pavel Snoha. Vlastní tak zcela funkční starožitný kousek. Chemikálie nakupuje od českého prodejce, který se specializuje na staré fototechniky. Ostatní pomůcky si vyrobil sám.

Proč se mladík zajímá právě o tuto technologii? Odpověď je jednoduchá. „Kouzlo je v tom, že nikdy nevíte, jak se fotografie povede. Stačí pokazit jeden z mnoha úkonů a fotografie se znehodnotí. Když se ale zadaří, je kvalita zaručená," dodal svitavský fotograf Pavel Snoha.