Pamětník v té době bydlel v Dolním Újezdu a pracoval jako učitel na základní škole v Trstěnici, kde po srpnové invazi došlo s novým školním rokem k nečekaným změnám.

Nový ředitel po svém nástupu propustil osm zaměstnanců školy, mezi nimi byl jako jediný učitel František Nekvinda. Odmítl totiž vyplnit dotazník o souhlasu se vstupem vojsk. „Já jsem si to udělal trošku sám, protože jsem v dotazníku, který jsme dostali, napsal: ‚K vyjádření k dotazníku k bodu 1-10: Domnívám se, že dotazník sám se rovná kampani, která nemá v československém školství obdoby. Po dosavadních zkušenostech se domnívám, že dotazník nebude sloužit k objektivnímu posouzení odborných a morálních hodnot, ale pouze jako prostředek k eventuálním represáliím. Z tohoto důvodu žádám, aby moje nedůvěra k této kampani byla pochopena, proč se jí nezúčastňuji.‘ Podepsal, odevzdal a letěl jsem jako špinavý prádlo,“ vyprávěl František Nekvinda.

V tu dobu začal přepisovat projevy novináře Karla Kyncla a poslance Františka Kriegela na průklepový papír a letáky s texty pak rozšiřoval mezi lidi. „Když jsem takhle vyrobil pár letáků, tak to bylo pracné. Opisoval jsem tedy projev Karla Kyncla a doktora Kriegela. A aby to mělo nějakou účinnost, abych to nehodil jen tak někde v okolí, tak jsem v noci jezdil vlakem, většinou rychlíkem z Chocně do Pardubic. Vždycky, když jsme projeli stanicí, tak jsem prošel do zadního vagonu a z okýnka záchodu z posledního vagonu jsem tam nějaké letáky hodil,“ vzpomínal Nekvinda.

Kruté časy

Po vyloučení ze školství musel začít František Nekvinda pracovat jako dělník v náročných podmínkách, například u železniční dopravy. „Chodil jsem spát do čekárny a pak jsem už přestal spát úplně. Musel jsem se obrátit na doktora pro nějaké léky. Bylo to pro mě asi jedno z nejtěžších období,“ dodal Nekvinda.

Státní bezpečnost sledovala Františka Nekvindu na každém kroku. Jak vzpomínal, několikrát na své zahradě viděl tajné policisty, údajně mu také odposlouchávali telefon, zapisovali si každý jeho pohyb z domova a zpět i lidi, kteří ho navštěvovali. Rodiče manželky nesli jeho sledování špatně a často, ale neúspěšně přemlouvali dceru, aby se s ním rozvedla.

Po sametové revoluci vedl školský úřad ve Svitavách, pracoval jako inspektor české školní inspekce a byl i civilním zaměstnancem BIS v Praze.

(ik, pn)