„Žiju v Suché Lhotě 37 let a je to super. Když se Lenka stala starostkou, dalo se to tady do pohybu. To říkám všude,“ vysvětluje Zdeňka Hrušková. Starostka Lenka Drahošová společně s místostarostou Matějem Doležalem tvoří sehraný tým. Spoustu věcí zvládnou ve Lhotě svépomocí, ruku k dílu přiloží všichni ze vsi, když je potřeba.

Společně taky oslavili vítězství ve Vesnici roku, na sobotní slavnost místní napekli a navařili. „Když jsme se dozvěděli, že jsme vyhráli, byla to neskutečná euforie. Nejdříve jsme si mysleli, že jsme vyhráli Bílou stuhu, přáli jsme si cenu za kulturu, ale tajně jsme doufali ve zlatou. Tenkrát všichni přišli na náves, mejdan trval do rána,“ vzpomíná starostka Lenka Drahošová.

Do soutěže se Suchá Lhota (podívejte se na jejich webovky, jak to na malé vesnici skutečně žije) přihlásila popáté. V minulých letech získali titul Skokana roku, Cenu naděje pro živý venkov, ocenění za kroniku nebo knihu o obci. Zlatá stuha a post nejvyšší je pro ně splněný sen.

Psali jsme již:

„Lidi jdou s námi za tím snem a máme pocit, že tu vesničku opravdu milujou, chtějí něco dělat,“ říká Drahošová, která ve vesnici vyrůstala odmalička. Práce ve vesnici ji baví, stejně jako jejího kolegu Matěje Doležala.

„Jsme parťáci, jedeme společně, prostě srdcaři. A myslím, že dokážeme lidi namotivovat,“ podotýká místostarosta Matěj Doležal. Společně to táhnou druhé volební období.

Na vedení obce si nemůže stěžovat ani Martin Říha, který se do Suché Lhoty nastěhoval před jedenácti lety. „Žije se tady krásně. Přišli jsme sem přes kopec z Javorníku. Sice je to menší vesnice, ale nám to vyhovuje. Je tady klid. Vedení obce je super, máme mladou starostku, mladýho místostarostu, kteří to vedou dost dobře. Hodně se to tady změnilo k lepšímu. Setkáváme se víc, než když jsme se nastěhovali, to byla jedna akce za rok, teď je něco každý měsíc,“ pochvaluje si život na malé vesnici Martin Říha.

Oslava vítězství v Suché Lhotě. | Video: Deník/ Iveta Nádvorníková

Pár let žil ve městě Martin Hrubeš, ale nakonec se do Suché Lhoty vrátil. „Tři roky jsem bydlel v Hlinsku a jsem rád, že jsem se vrátil a i manželce se tady zalíbilo. Žije se tady skvěle a teď si užíváme vítězství,“ říká Martin Hrubeš. S manželkou Ivou mají malé děti, ale nevadí jim, že v Suché Lhotě není ani školka nebo obchod.

„Líbí se mi, že nás je tady právě tak málo. Každý každého zná, s každým se pobavím. Vždycky jsem chtěla bydlet na menší vesnici, takže mně to vyhovuje. Člověk stejně jezdí do práce, tak je jedno, jestli děti svezeme do školy a nakoupíme jinde,“ dodává Iva Hrubešová.

Vše o soutěži Vesnice roku najdete ZDE

Právě spolupráce místních lidí dovedla zřejmě Suchou Lhotu ke Zlaté stuze.

„Rozhodování nebylo vůbec snadné, protože se přihlásila spousta obcí, které mají neuvěřitelný tah na bránu. Ve vesnicích nejsou až tak vidět ty peníze, ale je to skvělá spolupráce mezi lidmi. Když se budeme bavit, proč se lidé stěhují na venkov, tak to je právě proto, že jdou za tím, že mají k sobě blízko. A tady v Suché Lhotě tím venkovem všichni žijí. A když se něco pořádá, tak jsou všichni na místě, pracují, musí se spolu umět domluvit a přesně to byl ten důvod, proč je nakonec Suchá Lhota zlatá. To je to, co nás ve finále nadchlo,“ přibližuje rozhodování předsedkyně poroty a současně starostka obce Lozice Barbora Málková.

Suchá Lhota získala od Pardubického kraje jeden milion korun, druhý získají od ministerstva pro místní rozvoj. Dva miliony korun jsou víc, než má vesnice v ročním rozpočtu. Jak je utratí, už ale tuší.

„Potřebujeme traktor, v zimě nemá kdo prohrnovat, lidé uklízejí cesty sami, jak můžou. Stejné je to se sekáním trávy,“ vysvětluje Drahošová. Lidé mají zájem bydlet ve vsi, proto chtějí zastupitelé připravit pozemky. „Potřebujeme investovat do stavebních parcel a komunikací, protože se rozrůstáme. Máme osadu Posekanec, tam by mělo vzniknout šest parcel. Máme spoustu plánů a sílu taky,“ uzavírá Doležal.

Suchá Lhota se nachází mezi Litomyšlí a Vysokým Mýtem. Do obou měst to mají místní asi jedenáct kilometrů. Zdejší děti dojíždějí do mateřské školy v sousední Příluce, do školy potom do Cerekvice nad Loučnou. Nejbližší obchod mají v dva kilometry vzdálené Bučině. „Nikam to nemáme daleko,“ potvrzují místní lidé.