Ve třináctém století patřily Chornice k jevíčskému vikpildu, kde zůstaly až do šedesátých let následujícího století, kdy je koupil moravský markrabě Jan Jindřich.  Jevíčsko tak zůstalo spolu se sousedním Moravskotřebovskem i nadále spojeno v rukou jednoho vlastníka.

Došlo k tomu už o čtyřicet let dříve, kdy je výměnou získal Jindřich z Lipé. Markrabě daroval pouhé tři roky poté, v roce 1368 Chornice brněnským augustiniánům. S přihlédnutím k pozdějším zmínkám však není jasné, jestli byla předmětem donace celá ves nebo jen její část. V deskovním zápise se žádné podrobnosti neuvádějí. Ať už šlo o celek nebo část, dědic a nástupce Jana Jindřicha markrabě Jošt vsí na začátku 15. století opět disponoval. V roce 1402 ji totiž zapsal svému příznivci Erhartovi st. z Kunštátu. Přestože to není nijak explicitně vyjádřeno, zřejmě se jednalo pouze o část vsi.

V listině, kterou bylo obdarování stvrzeno, je upřesněna její poloha „prope Gewiczkam" (poblíž Jevíčka).

Z toho můžeme, v kombinaci s mladšími zmínkami, usuzovat, že ves byla rozdělena do dvou nestejně velkých částí, přičemž každá náležela k jinému panství. Nasvědčuje tomu i formulace z roku 1464, kdy od krále Jiřího z Poděbrad obdržel moravskotřebovské panství Zdeněk Kostka z Postupic. V deskovním zápise se přímo uvádí, že získává „in Chornicz quitquid spectat ad Trebouiam" (v Chornici, co náleží k třebovskému panství).

Jak velké byly jednotlivé části vsi, můžeme usuzovat ze zápisu v zemských deskách z roku 1407. Erhart ml. z Kunštátu, jehož otci daroval ves před pěti lety markrabě Jošt, zapsal na Chornicích věno ve výši 400 hřiven své sestře Elišce z Kunštátu. Příjemcem věna byl Eliščin manžel Jan z Boskovic a Brandýsa. V zápise se vyjmenovává, o jaký rozsah majetku šlo: 29 lánů, šest půllánů porostlých křovinami, pět luk, tři krčmy, mlýn a malý dvůr.

O jedenáct let později Jan z Boskovic a Brandýsa své vlastnictví Chornic ještě rozšířil. V roce 1418 obdržel od Bočka ml. z Kunštátu dalších dvanáct lánů a jeden prut polí. Šlo zřejmě o část vsi, která náležela k moravskotřebovskému panství, jehož byl Boček vlastníkem. Poddaní této části vsi navíc získali už dříve od někdejších majitelů Erharta ml. a Jiřího z Kunštátu právo odúmrti. Tato skutečnost, doložená listinou z roku 1408, rovněž svědčí o rozdělení Chornic do dvou částí. To, co z vesnice zbylo, přešlo dědictvím na Jiřího z Poděbrad, který, jak už bylo řečeno, daroval v polovině šedesátých let 15. století moravskotřebovské panství Zdeňku Kostkovi z Postupic.

Část Chornic, jež držel ve svých rukou Jan z Boskovic a Brandýsa, přešla později na jeho příbuzné Dobeše a Beneše z Boskovic, kteří v roce 1483 prodali poddaným své části vsi právo odúmrti. Po nich zdědil Chornice Ladislav z Boskovic, do jehož vlastnictví se v roce 1485 dostala i druhá část vsi, která byla do té doby součástí moravskotřebovského dominia. Vedle zápisu v zemských deskách z roku 1490, kde se hovoří o části vsi, to dokládá i berní rejstřík Olomouckého kraje z roku 1516. Chornice byly, spolu se Starým Městem, největší a nejvýnosnější vsí moravskotřebovského panství. Berně odváděná ze vsi tvořila více než deset procent celkové daňové zátěže panství. A co do počtu obyvatel, byly Chornice s téměř sto osedlými už v této době největší venkovskou lokalitou na Moravskotřebovsku.

Článek je jen drobným příspěvkem k hlubšímu poznání starších dějin obce. Rozhodně tak neplatí, co ve své knize tvrdí Oldřich Koudelka, že „možnosti interpretace dnes známých písemných pramenů jsou zřejmě zcela vyčerpány". Právě naopak.

Nejstarší dějiny Chornic na své kritické zpracování teprve čekají. Srovnáme-li, co o nich píše dosavadní literatura s výpovědí právě oněch dnes známých písemných pramenů, nemůžeme konstatovat nic jiného.

Jedinou cestou, jak toho docílit, je neopisovat od starších autorů, ale jít „ad fontes".

(pokračování)

JIŘÍ ŠMERAL, historik z Moravské Třebové