Stránka Řádků důvěry se těší mimořádnému zájmu čtenářů. Do redakce chodí desítky dopisů. Proto mějte strpení, i váš příběh se dočká zveřejnění.

Jak jsme adoptovali babičku

Už patnáct let pracuji jako ošetřovatelka v jednom pečovatelském domě. Práce je to poměrně náročná, ale mě baví a nedokážu si představit, že bych dělala něco jiného. Stařenky a stařečkové mi přirostli k srdci a péče o ně mě naplňovala. Hezkých, dojemných, ale i velmi smutných a někdy i dramatických chvil jsem si s nimi užila až dost. A co teprve, když k nám přišla paní Hanušová.

Byla to taková drobná stařenka s bílými vlasy. Upravená, čistá a smutná. Zemřel jí manžel, syn žil ve Švýcarsku a ona zůstala sama.

Taková milá paní

Když k nám přišla, byla nekomunikativní, uzavřená a všechny odmítala. Za měsíc ulehla a už to s ní vypadalo špatně. Rozhodla jsem se, že to takhle nenechám. Nebyla vážně nemocná, její nemoc způsobil její smutek a osamocení. Každou službu jsem se u ní zastavila a snažila se ji něčím rozptýlit. Když bylo venku krásné počasí, vzala jsem vozík a vyvezla ji na zahradu. Pomalu se rozpovídala a brzy jsme se sblížily. Měla jsem obrovskou radost, když jsem jednou přišla a paní Hanušová seděla v křesílku a psala dopis synovi.

Vánoce rozhodly

Znovu vstala z postele, znovu se probouzela k životu. A pak mi začala vyprávět o svém muži, synovi, o tom, co všechno v životě prožila. A já jí trpělivě naslouchala a čím dál víc jsem se přesvědčovala, že paní Hanušová je moc milá dáma. I když to tak ze začátku vůbec nevypadalo a i kolegyně měly k jejímu chování výhrady.

Pomalu se blížily Vánoce a já jsem se, po dohodě se svou rodinou, rozhodla paní Hanušovou pozvat na svátky k nám. Nejdřív mou nabídku s díky odmítla. Bylo jí trapné vetřít se do cizí rodiny. Musela jsem ji přesvědčit, že celá moje rodina ji moc ráda uvítá a bude ráda, když s námi stráví sváteční dny. Prostě k nám na Vánoce přijede babička. Moje děti si moc babiček neužily. Moje maminka umřela, když mi bylo osmnáct, a manželova matka bydlela na Moravě, a tak jsme se s ní vídali jen minimálně.

Jiřinka, jak jsem začala paní Hanušovou oslovovat, tedy nakonec svolila a myslím, že byla ráda, že nebude Vánoce trávit v domově, ale s rodinou. A musím říct, že to byly krásné Vánoce. Jiřinka mi pomohla připravit sváteční stůl, dokonce upekla vánočku a speciální cukroví, které bylo výborné. Děti z ní byly nadšené. Manžel se celou dobu usmíval a byl až překvapivě ochotný. Jiřinka nás všechny obdarovala a měla ohromnou radost z našeho dárku. Náš domov byl plný štěstí a lásky.

Zůstaň u nás, babi

Po Vánocích se Jiřinka vrátila zpátky do domova a já cítila, že je z toho trochu smutná. Vždycky mě vyhlížela oknem, pomáhala mi skoro celou službu, zkrátka chtěla mi být nablízku. A já jí vlastně také. Měla jsem zvláštní pocit, jako kdyby se mi vrátila moje maminka. Byla jsem najednou klidnější a spokojenější. A koneckonců Jiřinka taky. Pravidelně k nám chodila o víkendech na návštěvu, občas s námi jela i na výlet. Jednou v sobotu, když byla Jiřinka u nás a zrovna si hrála s dětmi, naše Jolanka najednou pravila: „Babi, doufám, že už tady zůstaneš navždycky.“ Jiřinka se usmála a nic neodpověděla. Zato já jsem v tu chvíli cítila, že má moje dcera pravdu, a tak jsem řekla: „No jasně, babička Jiřinka tu už zůstane. A to se musí oslavit, rodino.“

Konec jako v pohádce

Ještě jsme si samozřejmě o tom stěhování Jiřinky k nám všichni promluvili, a protože nikdo nebyl proti a v našem domě bylo místa dost, bylo rozhodnuto. Jiřinka si chviličku musela zvyknout na nové prostředí. Ale teď už je s námi druhý rok a myslím, že všem to jen svědčí. Zanedlouho by měl přijet na návštěvu její syn, tak se už všichni na něj těšíme.

Mirka B., Městec Králové

Chcete napsat do Řádků důvěry?
Do Řádků důvěry napište vlastní příběh, v němž se podělíte o své starosti, samotu, ale i radosti a úspěchy. Možná právě tak získáte nová přátelství. Své příspěvky s kontakty na vás (adresou a telefonním číslem) i odpovědi na zveřejněné příběhy posílejte na: Hradecký deník, Řádky důvěry, Kladská 17, 500 03 Hradec Králové, nebo na e–mail jan.korbel@denik.cz. Neuveřejňujeme anonymní příspěvky. V případě odpovědi uveďte vzadu na obálce, komu odpovídáte a datum otištěného příspěvku. Dopisy doručíme.