„Lidé během sbírky darovali přes 95 tisíc korun, za to všem patří veliké poděkování. Zbylých 145 tisíc korun jsme uvolnili z letošního rozpočtu města,“ uvedla místostarostka Moravské Třebové Daniela Maixnerová. Slavnostní odhalení nové sochy bylo v plánu na 1. listopadu, ale v souvislosti s pandemií covid-19 bylo zrušené. Dílo sochaře Jana Pospíšila se i tak rychle stalo oblíbeným cílem vycházek kolemjdoucích. V období dušiček byla socha doslova obklopena hořícími svíčkami.

Vedení Moravské Třebové doufá, že se socha opět nestane obětí vandalů, jako tomu bylo v 90. letech.

Vyhlídka u Plačící Anny v Moravské Třebové byla obnovena technickými službami na jaře roku 2018 během úprav Křížového vrchu nedaleko bývalého lomu na úbočí kopce. Romantické místo je odkazem na historický příběh nešťastné lásky Anny Gläserové a Josefa Herknera, který se nikdy nesmířil s koncem jejich více než pětiletého milostného vztahu.

LEGENDA:

Láska až za hrob – legenda o Plačící Anně

Byla to patrně náhoda, když se v roce 1818 při slavnosti císařských střelců na střelnici v Moravské Třebové seznámila Anna Glässerová, dcera revírníka z nedalekého Karlína, s Josefem Herknerem, synem třebovského purkmistra, který bydlel na náměstí v domě č. 23 s renesančním arkýřem. Mezi oběma mladými se vyvinul vroucí vztah – láska na první pohled.

Osud jim však štěstí nepřál. Rodiče Anny trvali na ukončení známosti a schůzky s Josefem zakázali. Měli pro ni vyhlédnutého jiného ženicha. Josef několikrát otce Anny žádal o její ruku, ale vždy byl hrubě odbyt. Anna byla často hlídána v myslivně a dokonce ve svém pokoji zamykána. Jedinou vazbou jim tak zůstaly tajné schůzky a nespočet dopisů, ve kterých se ujišťovali o své lásce. Vzájemná korespondence trvala od roku 1819 až do března 1823, kdy Anna napsala Josefovi poslední smutný dopis. Události pak dostaly rychlý spád. Za necelý rok se Anna z donucení otce provdala za Franze Gromese, rychtáře z Linhartic. Josef ještě před Anninou svatbou založil nedaleko bývalého lomu na úbočí Křížovém vrchu překrásnou zahradu, odkud bylo vidět do Linhartic na Annino obydlí. Brzy po svatbě začala Anna chřadnout a v roce 1825 zemřela na chrlení krve. Následně byla pohřbena na hřbitově v Moravské Třebové do rodinného hrobu Gromesů. Ještě tutéž noc Josef Annino tělo z hrobu tajně vykopal a boční brankou, jež vede ze hřbitova, jej vynesl do své zahrady rozkládající se na jižní a východní straně Křížového vrchu. Zde Annino tělo pohřbil, bez rakve, do vrstvy růží a černého hedvábí. 

V předvečer svátku sv. Anny roku 1825 zažilo město velké překvapení.  Legenda vypráví, že v předvečer svátku sv. Anny roku 1825 osvětlily cestu z města k Herknerově zahradě pochodně. Ohně plály také na zahradě, kde bylo osvětleno místo podobné hrobu. Pochodně zde tvořily nápisy Dir Dort (Tobě tam) a Es heisse Annenruhe (Ať se místo jmenuje Annino odpočinutí). V pozadí hrála hudba a děj přitáhl pozornost řady obyvatel Moravské Třebové i Linhartic. Pravdivost legendy podporuje objevení prázdné rakve v Annině hrobě v roce 1924. O deset let později pak v místech dřívější Herknerovy zahrady našli dělníci při práci ve zdejším pískovcovém lomu kostru mladé ženy, která byla pohřbena v černém hedvábí ve velké vrstvě květin. Šetření tehdy označilo za velmi pravděpodobné, že jde o ostatky Anny Gromesové, rozené Gläserové. Nevlastní vnučka Anny následně rozhodla, aby byly ostatky pohřbeny znovu do hrobu Gromesů, kam byla umístěna mramorová tabulka s nápisem: „Zde odpočívá Anna Gromesová, rozená Gläserová, pohřbená zde 25. 1. 1825 a znovu pohřbena 29. 6. 1934. Ať láska trvá třeba za hrob, však za hřbitovní zdí ať je mír.“