Na zubařskou pohotovost najedete až osmdesát kilometrů

Jakmile jediná z podmínek vypadne, nastává kalvárie.

Podle nedávného zjišťování Deníku je situace se zubními pohotovostmi mizerná v celé republice. Východočeský region na tom není o nic lépe. Síť zubních pohotovostí je i zde více než děravá.

Služba, která funguje nepřetržitě, tedy i v noci, je v podstatě výjimečná a omezuje se jen na krajská města.

Rozpis působí plně

Na první pohled se zdá, že je stomatologická pohotovost o víkendech zajištěná v celém regionu.

Na webových stránkách obou krajů jsou seznamy ordinací se službami po celý rok. Jméno lékaře, telefonní číslo. Jenže to je každý víkend někde jinde. Královéhradecký kraj je rozdělen do několika oblastí, v každé se střídají tři čtyři města.

Jeden týden tam, další týden jinde, pak zase jinde. Ordinační doba je všude stejná, a to pouze od osmi do dvanácti hodin.

Potíž první: pacient musí dopředu vědět, že má hledat na internetu. Pak je třeba mít PC připojený k síti a umět vyhledávat. Nebo může volat dispečink pohotovosti, aby mu řekli, která ordinace právě slouží. Rovněž potřebuje auto nebo si vzpomenout včas.

Případ z Broumovska: Když má službu ordinace v Machově, pacient z Meziměstí by to měl zjistit do sedmi ráno. V 7.17 hodin mu jede vlak do Bezděkova. Tam přestoupí na autobus do Machova. Musí být ošetřen do půl desáté, jinak by na další spoj domů čekal do půl jedné odpoledne. Autem to je sice jen 20 kilometrů po silnicích III. třídy, musí však věřit, že v zimě budou cesty protažené. Nebývají.

Na všech místech je jednotná ordinační doba od osmi do 12 hodin. Pak mohou pacienti využít pohotovosti v krajském městě, ta slouží od osmi do 22 hodin.

Třeba ze zmiňovaného Meziměstí do Hradce Králové to je vlakem i autem 75 kilometrů, cesta trvá oběma prostředky hodinu a půl. A takový pacient ze Špindlerova Mlýna se bude s bolavými zuby na krajskou pohotovost v zimě klouzat 86 kilometrů.

Ještě větší zmatek

V Pardubickém kraji funguje naoko propracovaný, ačkoliv pro pacienty poněkud komplikovaný systém zubních pohotovostí. Kraj je rozdělen na šest oblastí, přičemž v každé z nich se o víkendech střídají jednotliví zubaři ve svých „domácích“ ordinacích. Lidé s nečekanými bolestmi zubů si tím pádem musí nejprve zjistit, kdo právě v daný víkend – a nejčastěji pouze dopoledne – pohotovost zajišťuje. Například v oblasti Lanškrounsko – Žambersko se ve víkendové pohotovosti pravidelně střídá zhruba 25 zubařů v desítce měst a obcí.

Rozpis jejich služeb by lidé měli operativně najít; kromě vývěsních desek obecních úřadů jsou také na internetu.

Tedy i v Pardubickém kraji je k nenadálému ošetření zubů nutná počítačová gramotnost. Na Svitavsku lze zjistit rozpis služeb po telefonu. Pokud ovšem toto telefonní číslo znáte.

V neděli ráno vám asi nezbude, než s bolavými zuby sednout opět k počítači a hrát pokr s vyhledávačem. V praxi se pak může klidně stát, že člověk z téměř dvacetitisícových Svitav musí s bolestmi zubů zajet až do 28 kilometrů vzdáleného Jevíčka.

Druhou možností Svitavských je zjistit rozpis služeb v sousední oblasti – zda někdo třeba náhodou neslouží v bližší Poličce či Litomyšli. Z některých vesnic na hranicích kraje může vzdálenost k nejbližšímu zubařovi dosáhnout až 40 kilometrů.

Sázkou na jistotu jsou Pardubice. V tamní krajem zřizované nemocnici funguje stomatologická pohotovost ve všední den od 17 do 21 hodin, v o víkendech a ve svátcích od osmi do 18 hodin. I vozem to je do krajského města daleko: z Králík do Pardubic ujede nemocný například 85, z Březové nad Svitavou 84 kilometry.

„Kloktám šalvěj a nadávám“

Východní Čechy – V Holicích na Pardubicku se příjemně žije i bez auta. Pokud máte jízdní kolo – a zdravé zuby. Ve městě sice funguje Lidl, gymnázium a několik heren, se zanícenou dásní ovšem místní o víkendu musejí do Pardubic.

Podle mapy to je necelých dvacet kilometrů. Autem půl hodiny, dopravou půl dne (když první tři čtyři kilometry člověk ujde pěšky).

Vyjet například v sobotu ze Starých Holic, to je skoro totéž, jako cestovat z Kamčatky. Lidé bydlící vysoko na Koudelce do Pardubic doslova vidí. Nedostanou se do nich. O Podlesí a Rovensku raději ani nemluvit. Autobusy ani lokálka nejezdí.

Senioři, kterých tu žije opravdu dost, internet nemají a auta běžně nepotřebují. „Děti bydlí ve městě a není na ně spolehnutí. Soused má auto, ale rád si dá o víkendu pivo. Tak si uvařím šalvěj ze zahrádky, kloktám tím, čekám na pondělí a nadávám na tu báječnou zdravotnickou péči,“ směje se čiperná holická důchodkyně.

ROZHOVOR: Za čtyři roky budou lidé hledat zubaře jen velmi těžko, říká Chrz

Zubařů je v České republice příliš málo. „Statistiky jsou opravdu hrozivé,“ říká Pavel Chrz, nový prezident České stomatologické komory.

Lidé na spoustě míst v Česku mají problém, pokud je začne bolet zub večer nebo o víkendu. Nevědí totiž, kam zajít na ošetření. Co byste jim jako šéf stomatologické komory poradil?

Připravili jsme a před nedávnem spustili na našich webových stránkách www.dent.cz speciální sekci s rozpisem zubních pohotovostí. Návštěvník v ní zjistí, kde, kdy a kdo v daném místě zrovna slouží. To je bohužel zatím vše, co můžeme v tuhle chvíli dělat. Zbytek je otázkou změny zákona. Nicméně všude má pacient možnost nechat se s akutním problémem ošetřit. Není místo, kde by žádná pohotovost nebyla. Někdy sice musí člověk ujet třeba dvadet kilometrů, ale ve vzduchoprázdnu tedy rozhodně není.

Co by se podle vás mělo legislativně upravit?

Zejména je nutné jasně a zřetelně stanovit, kdo je za organizaci a provoz stomatologických pohotovostí zodpovědný. Dnešní podmínky jsou totiž jen velmi vágní, což potom způsobuje problémy, například při financování těchto služeb.

Popište prosím, jak zubní pohotovosti fungují nyní.

Pohotovost ve většině případů slouží zubař ve své ordinaci. Zdravotní pojišťovna mu zaplatí pouze za odvedenou práci. Pokud k němu tedy třeba v sobotu přijde pět pacientů, kterým ošetří například kaz, tak na tom velmi prodělá. Těch pár stokorun, které dostane, mu náklady na nájem či plat sestry nepokryje ani náhodou. Nedivím se proto kolegům, že pohotovosti sloužit nechtějí.
Někde už to navíc funguje tak, že stomatologické pohotovosti organizuje a platí kraj ve svých nemocnicích. Platí například paušálně pět set korun za hodinu. Myslím si, že podobný systém by byl nejrozumnější. Právě to ale musí změnit zákon.

Může zubař odmítnout sloužit pohotovost?

Většinou je to tak, že podle našich stavovských řádů se na tom podílet musí. Nyní na jednoho vychází služba tak jednou až dvakrát do roka. Je to sice na základě dobrovolnosti, ale komora v tom vytváří silný tlak. Podle mě by v novém zákoně měla být zakotvena i tato povinnost sloužit pohotovosti.

Kromě nejasného fungování pohotovostní služby jste po svém předchůdci zdědil také problémy se stárnutím zubařů. Jak s tím chcete bojovat?

To je jednoduché, vysoké školy musí přijímat více studentů zubního lékařství a vychovávat je. Lékařské fakulty se hájí tím, že je to velmi drahé. Mají pravdu. Studium jednoho stomatologa stojí dvě stě tisíc ročně, škola ale na něj od státu dostane jen sto třicet tisíc. Zubaře tedy vychovává na úkor jiných lékařských specializací, proto jich nemůže učit tak moc. Ministerstvo školství a stát musí zasáhnout a tohle změnit. Situace je totiž opravdu neúnosná.

Co pro to dělá vedení stomatologické komory?

Už minimálně deset let o tom jednáme a opakovaně upozorňujeme na to, co nám hrozí. Statistiky jsou opravdu hrozivé.

Jaké má podle nich Česká republika vyhlídky?

Pokud se současný pokles nepodaří zastavit a zvrátit, tak už v roce 2013 budeme mít zubních lékařů o jednu třetinu méně než dnes. To povede k prodlužování čekací doby, pacienti navíc budou zubaře hledat jen velmi obtížně. Ruku v ruce s tím pak dojde i k poklesu kvality poskytované péče.

FILIP SUŠANKA