Co přednášet, spíše šlo o milé setkání. „Možná se tu uskutečňují přednášky, ale já jezdím besedovat," uvedl na pravou míru pan farář. Už když vstoupil se širokým úsměvem do posluchárny společně s ředitelem svitavského Gymnázia, panem Milanem Báčou, a vedoucím katedry společenskovědních předmětů, Vladimírem Velešíkem, rozradostnily se tváře i všech posluchačů.

Zbigniew Czendlik tady nebyl poprvé, podle vlastních slov si už ani nepamatuje, kolikrát tu byl. „Já už jsem sem nechtěl, ale když oni jsou tak neodbytní, že mě zase přemluvili," začal se smíchem besedu.

Kouření i sport

Na první pohled si možná každý řekne, že Czendlik nevypadá jako typický farář. Přišel moderně oblečený muž, který je znám svým působením v showbyznysu, sportováním, ale zblízka se výrazně neliší od ostatních.

Během zhruba dvou a půl hodin se dostal k tématům kouření, sportu, vlastní rodiny a hlavně víry, což ale prokládal i vyprávěním vtipů s náboženskou tématikou a historek ze svého života. Ačkoliv se narodil v Polsku, už více jak dvacet let působí v ČR. Sám o sobě říká, že je český občan Polské republiky.
Nad kouřením se chvíli pozastavil, protože viděl překvapení ve tvářích posluchačů. Považuje to za jednu ze svých největších neřestí, i když stále doufá, že lékaři jednou přijdou na to, že je to vlastně zdravé.

Boží advokát

„Když jsem v mládí hrál fotbal, tak mi přišlo, že ti, co kouří, hrají lépe. Tak jsem začal taky. Bohužel mi to ale nepomohlo, do reprezentace jsem se nedostal," vysvětlil se smíchem své začátky Czendlik.

Hlavním tématem ale samozřejmě byla otázka víry. Nepovažuje se za Božího zástupce, který na zemi lidem hubuje, kárá je a vyčítá chyby. Naopak je Božím advokátem, aby lidem pomáhal. „Výčitky zkracují život a já chci lidem život prodlužovat," řekl. Na otázku z publika, jestli má v Lanškrouně zpovědnici, se přiznal, že má, ale nezpovídá rád. „Lidé by se měli zpovídat tomu, koho se to týká a vyřešit to sami. Až pak by měli jít do kostela říct Bohu, že už je vše v pořádku," doplnil.

Czendlik: Lidé se čím dál více hledají

Přišel, posadil se jakoby nic a dlouze spustil nad otázkami vážnými i těmi humorně mířenými přímo na něj. To už je zkrátka on. Zbigniew Czendlik. Rozverný, charismatický, ale především člověk s nezaměnitelnými názory strefujících se přímo do srdcí lidí. Podle něj si hlavně v dnešní době hledáme to své pravé já.

Jak jsou na tom lidé v současnosti s vírou?
Myslím si, že se čím dál více lidí hledá. Potíž je v tom, že když někdo něco hledá, tak se domnívá, že to také musí najít. Já ale považuji za důležitější právě to hledání než nalézání, takže tento stav vnímám pozitivně. Po svých zkušenostech z půlnoční a se svátkami nemohu říct, že by tu lidé byli samí ateisté. Mám na to takový svůj oblíbený vtip: Víte, co je vrcholem pokrytectví? Napsat knihu o ateismu a modlit se, aby se dobře prodávala. A tak podobně to funguje všude. Hodně lidí se k ateismu hlásí, ale když dojde na lámání chleba, všichni vzývají Pána Boha a modlí se.

V roce 2012 měl být opět konec světa. Jak to lidé vnímali?
Konec světa jednou bude, to je jasné, na tom nic nezměníme. Myslím, že jednou se Země zastaví. Ale abychom se báli každý den, že to nastane, to ne. My křesťané se konce světa nebojíme. Sice s ním počítáme, ale děláme vše pro to, aby ten konec byl pro nás co nejkrásnější. Život musíme prožívat, žít pro něco nebo někoho, aby měl skutečně smysl.

Jste znám svou zálibou ve sportu. Jaké máte nejraději?
Fotbal mám moc rád, ale už jen pasivně, už ho nehraji. Teď máme zimu, tak se těším, že si pojedu zalyžovat, to mám hrozně rád. Navíc je pro nás přirozené, abychom v zimě odpočívali, protože celá příroda odpočívá. Pak pochopitelně miluji golf, možná pojedu na nějakou golfovou dovolenou, ale zatím nemám nic naplánovaného. To vždy přijde z ničeho nic.

Na začátku jste říkal, že jste sem nechtěl jet, ale moc Vám to nevěřím. Jak to tedy je?
Ne, to je pravda, já nikdy nelžu. Měl jsem pocit, že jsem tu už příliš profláklý a nebudu mít těm lidem už co říct. Navíc teď po vánočním obdobím mám pár týdnů klidu a teď jsem do toho už zase vlétl. Naštěstí se tady ti posluchači mění. Bylo to ale příjemné. Musím říct, že jsme nadšený tím setkáním.

Opravdu?
Jsou to lidi otevření, kteří pořád něco nového hledají, znalosti, informace atd. Občas mám pocit, že se příliš opakuji, ale mám některá vyzkoušená témata, o kterých vím, že fungují a lidi zajímá. Ale když se to tak vezme, tak písničkáři, zpěváci nebo divadla také opakují stále stejná představení, tak já také pořád hraji stejnou písničku.