Letos to byly pro Jaroslava Martinů už patnácté volby. Má za sebou sedmery komunální, čtvery krajské a čtyřikrát kandidoval do parlamentu. Ve vysoké politice si ale připadal jako páté kolo u vozu, proto chtěl letošní volby už vynechat.

„Mám za to, že se do parlamentu nehodím. Shodou okolností mě ale oslovil Marek Výborný z KDU-ČSL, což mě potěšilo a říkal, že musím kandidovat, abych jim pomohl. Tak jsem do toho šel, ale až na osmém místě,“ řekl Martinů.

Poprvé se do dolní komory parlamentu dostal před osmi lety za vlády Petra Nečase a podruhé v roce 2017 za Andreje Babiše. Lidé v regionu mu vždy věřili a i jeho poslalo do parlamentu kroužkování. Kdyby se tak stalo i letos, zřejmě by do toho už nešel. „Kdybych se tam dostal, tak bych na 99 procent rezignoval. Chtěl jsem jen pomoci kolektivnímu výsledku, svoji kampaň jsem nedělal,“ vysvětloval Martinů.

Tvrdí, že na vysokou politiku nemá povahu, baví ho ta komunální doma v Poličce. „Nemám vysokoškolské vzdělání a jsem ostýchavý, ani dobře nemluvím. Nikdy jsem si nezvykl, že se ve sněmovně promarní tolik času falešným intrikováním a žvaněním o hloupostech. Na to jsem neměl nervy a nikdy jsem si na to nezvykl. Vážím si komunální politiky, i když ta se taky v posledním období stala zbytečně vyhrocenou. Jsem rád, když se věci dělají slušně a práce fičí a ne aby se tam trávily dny zbytečným kecáním,“ řekl poličský starosta.

Přesto je za zkušenost z parlamentu rád. Vždy si držel loajalitu se svou stranou a nepovažoval se podle svých slov za žádného klíčového poslance. „Bral jsem to tak, že tam nejsem za sebe, ale za ODS. Buď jsem přesvědčil kolegy v klubu, že můj názor je správný nebo ne. Myslím si, že kolega Karel Haas se tam hodí víc než já,“ podotkl Martinů.

Kromě starostování v Poličce má Jaroslav Martinů na starosti ještě rybářské sdružení Vysočina, kde je hospodářem. Vždy je to on, kdo organizuje akce, zarybnění rybníků nebo běhá kolem odbahnění. Ale na rybách s prutem nebyl dobrých 25 let. Teď bude mít více volného času a třeba se zase vrátí s prutem na břeh. „Kolikrát byly chvíle, kdy jsem si zoufal, abych stihl práci starosty, poslance… Taky mám svoje roky a limity. Nebudu se zlobit, když budu mít víc volného času,“ uzavřel Martinů.