Rozmarné léto zaměstnává také myslivce. V době veder naváželi vodu do napajedel, aby zvěř neuhynula žízní.

Někdo by si mohl myslet, že myslivci jen chodí po lese s puškou, aby stříleli zvěř. Není tomu tak. Musí se o ni také starat. „Celý rok dodáváme zvěři sůl, protože ji potřebuje. V zimě navážíme do krmelišť tuny krmiva,“ řekl Miroslav Ducháček, předseda mysliveckého sdružení z Banína. Nejhorší situace nastala během tropických dní. „Srnčí zvěř potřebuje dodržovat pitný režim, alespoň dva litry vody denně. Stejně jako zajíc polní je ale věrná místu. Když vodu nemá, jinam nejde, raději uhyne. Pokud srna zabloudí k lidskému obydlí, je to pouze z toho důvodu, že jí něco přilákalo a chce to ochutnat,“ vysvětlil Ducháček. Divoká prasata a vysoká zvěř si dokáží za vodou dojít. A to i do hodně vzdálených míst.

Kde není rybník nebo řeka, voda se zadržuje pouze v kolejích vyjetých těžkou lesní technikou. Letos však nevydržela ani tam. „Napouštěli jsme vodu do kolejí. V některých místech máme vybudovaná také trvalá napájecí zařízení. Zvěř si zvykla a pije z nich. Vodu jsme dolévali pravidelně každý den,“ dodal myslivec. S rozvozem pomáhali také soukromníci s cisternami.

Díky každodennímu doplňování napajedel překonali myslivci kritickou situaci, která s extrémními vedry nastala. „Země byla tak vyprahlá, že i voda napuštěná do kolejí byla během hodiny pryč,“ řekl Miroslav Ducháček. Taková horka myslivci nepamatují. Kdyby nepřišel vydatný sobotní déšť, situace by se ještě zhoršila.