Na světlo se mince dostaly náhodou, když louku rozryla zvířata. Náhodný nálezce mince objevil 8. července 2020 a hned se rozjel velký archeologický průzkum. Jedná se o největší poklad v České republice za poslední desetiletí. Uložený bude v Regionálním muzeu v Litomyšli. Nálezce dostane podle zákona odměnu.

Pestrá směsice

Dukáty, tolary, půltolary i peníze Albrechta z Valdštejna nebo rodu Šliků. Archeologové a numismatici se nestačili divit, když se jim poklad z Vysoké u Jevíčka dostal do rukou. Muž, který poklad na louce při procházce objevil, si přeje zůstat v anonymitě. Když přes dvě stovky mincí toho červencového dne přinesl ukázat domů manželce, ještě ani netušil, co našel. Žena ho hned poslala, aby nález oznámil.

„Ten den jsme dělali výzkum v Jevíčku. Nálezce donesl mince na úřad, odkud nám zavolali. Nejdřív jsme byli skeptičtí, že to bude nic moc záležitost, ale když donesl mince a vysypal je, spadla nám brada. Okamžitě jsme zanechali výzkumu a jeli na místo nálezu,“ vzpomínala archeoložka z Regionálního muzea v Litomyšli Jana Němcová.Na místo tehdy povolala spolupracovníky s detektory a začali mapovat lokalitu. Bohužel se zpráva o nálezu mincí rychle rozkřikla a práci archeologům komplikovali rabovači, kteří chtěli místo prohledat s detektory kovů. „Volali jsme policii, chvílemi to bylo dost ostré. Rabovači si chtěli jenom vzít mince, nezajímali se o nálezové okolnosti, příběh, šlo jim jen o to uloupit část pokladu,“ dodala Němcová.

Na místě pracovali proto vždy až do noci a za každého počasí, lokalitu hlídala policie. Archeoložka z litomyšlského muzea věří, že jim neunikla žádná mince. Díky přístupu nálezce mají odborníci k dispozici i neporušené archeologické situace. Muž totiž chytře nekopal dál, ale vše hned oznámil, proto archeologové mohli udělat výzkum, jak má být. „Rychle jsme lokalizovali depot v celé ploše a zaznamenali dvě epicentra nálezu. V sondách jsme objevili původní keramické nádoby, ve kterých byly mince uložené. Dokonce jsme u jednoho depotu zjistili, že jáma byla dole vyložená kameny. Někdo poklad zakopal a měl na to čas,“ vysvětlila Němcová.

Zdroj: Iveta Nádvorníková

Tisíce vzácných mincí

V zemi ležely zlaté a stříbrné mince po několik století, archeologové napočítali přesně 7099 mincí. Nejstarší je polský půlgroš Vladislava II. Jagella z let 1431–1434. Drtivá většina mincí pochází z konce 16. století až z 60. let 17. století.

Jedná se o mincovní poklad, soubor mincí, který si někdo na to místo uložil. Jde o osobní pokladnu, banku, střádaný majetek možná několik generací. Není to nahodilá hotovost, kterou by si tam majitel v rychlosti ukryl,“ uvedla Dagmar Grossmannová, numizmatička z Moravského zemského muzea v Brně.

Druhá polovina 17. století je sice podle učebnic dějepisu mírové období, ale i tak Moravu stále ohrožovaly nájezdy Turků. I majitel pokladu se možná cítil ohrožený cizími vojsky, a proto mince zakopal do země. „Nejmladší mince je z roku 1671. Předpokládáme tedy, že tehdy asi ukládání hotovosti skončilo. Poklad se skládá z drobných ražeb, tří krejcarů, vládních mincí, jsou to mince císaře Ferdinanda II., Ferdinanda III. Zastoupeny jsou české, uherské i moravské mince, peníze rakouské země,“ přiblížila nález numizmatička.

Mincovní poklad ovšem neobsahuje jenom vládní a obchodní mince. „Zajímavostí je, že se v něm objevuje velké množství soukromých ražeb, například mince Albrechta z Valdštejna. Razil své vlastní peníze, jeho peníze byly po jeho smrti ale roztaveny. Je krásné, že se tady dochovaly. Máme tu i peníze rodu Šliků,“ podotkla Grossmannová.

Zdroj: Iveta Nádvorníková

Dukáty a tolary

Depot zahrnuje také obchodní mince, hrubé peníze, to jsou velké stříbrné tolarové mince a zlaté dukáty. Dukátů je v pokladu 12, tolarů 36 a půltolarů 12. „To nám naznačuje, že se zřejmě jednalo o majetného člověka, možná obchodníka, který obchodoval s mincemi vysokých nominálů. Dukáty a tolary byly volně směnitelné v Evropě, byl o ně velký zájem a měly velkou kupní sílu,“ uvedla Grossmannová. Poklad tak představuje mince z celé Evropy, jsou tam dukáty nizozemské, polské, benátské, tolarové ražby benátské nebo saské.

Nález obsahuje obchodní i běžné oběhové mince. Obchodní mince (dukáty a tolary) měly velkou kupní sílu, obyčejný člověk s nimi přišel do styku málokdy. Pocházejí většinou z ciziny – severní Itálie, Nizozemí, Německa a dalších zemí. Zlatých dukátů je 12, stříbrných tolarových mincí 36, půltolarových 12. Mezi nimi vyniká vzácný sedmihradský půltolar Gabriela Bethlena.Většinu pokladu tvoří drobné mince používané k běžnému platebnímu styku. Pocházejí především z českých a rakouských zemí. Nejčastějším nominálem je tříkrejcar (groš) dochovaný v počtu 4474 kusů. Následují krejcary a jejich násobky. Skladba odpovídá oběživu, které bylo na našem území běžné. Již nyní je jasné, že budou objeveny nové neznámé varianty mincí, s těmi se veřejnost seznámí až v katalogu, který vyjde v roce 2024.

Jestli byl ve své době milionář, to je těžké říci. Každopádně jmění to nebylo malé. Ovšem zatímco za denárový poklad z Chýště u Pardubic z roku 2015 by si tehdejší majitel mohl koupit celé vojsko, ve Vysoké u Jevíčka by na něj neměl. Dobovou hodnotu mincí z Vysoké je kvůli jejich pestrosti těžké spočítat. Přepočet je přibližně 25 tisíc krejcarů. Havíř nebo tesař by si takovou sumu vydělali za 7,5 roku, nádeník za 9,5 roku, kantor za 17 let. Koupit by se za to dalo 25 tažných koní nebo 70 krav nebo 280 ovcí či 1500 hus.

Louka u Vysoké u Jevíčka ukrývala velký poklad.
Tisíce historických mincí z celé Evropy. Unikátní poklad vydala louka u Jevíčka

Puncovní úřad

Pro historiky je to ale poklad, jaký nemá obdoby. „V současnosti probíhá naceňování depotu. Není to jednoduché, pro stanovení musíme znát přesné složení. Kulturně historická hodnota pokladu se pohybuje v řádech milionů korun. Hrubý odhad činí více než 10 milionů korun,“ prozradila Grossmannová.

Nálezce požaduje po Pardubickém kraji odměnu. Ta se ovšem počítá z hodnoty kovu, podle zákona je až deset procent z této částky. „Na konci května budeme mít komplexní nálezovou zprávu a potom puncovní úřad vydá svůj posudek. Z hodnoty, kterou určí puncovní úřad, stanovíme odměnu. Ve správním řízení jsme dávali v minulosti deset procent. A krajská samospráva rozhodne, jestli dáme navíc ještě dar,“ řekl vedoucí odboru kultury krajského úřadu Pardubického kraje Milan Novák.

Možný příběh pokladu

Kdo poklad u Vysoké zakopal, se nikdy nedozvíme. Můžeme jen spekulovat na základě samotných mincí a způsobu jejich uložení. Vlastníkem mohl být nějaký obchodník, který hledal odlehlé místo pro ukrytí svého majetku (ves Vysoká byla založena až v roce 1720, na jejím místě stál nejspíše jen dřevěný panský dvůr, kolem kterého se táhly pastviny s ovcemi). Majitel pokladu byl z českých zemí – pokud uložil poklad nadvakrát, tak žil nejspíš někde v okolí. První část rodinného jmění mohl na Vysoké zakopat v roce 1669 nebo 1670. Část drobných mincí si možná nechal na další potřebu, ale nakonec se v roce 1671 nebo 1672 rozhodl zakopat i zbytek – to už možná bylo ve spěchu. A pak se muselo stát něco, co mu zabránilo se pro poklad vrátit. A pro peníze nepřišli ani potomci majitele. Měl je vůbec?