Tím už dnes mluví jen několik obyvatel. Těm je navíc přes osmdesát let. Tento unikátní dialekt tak pomalu vymírá.

Třebovština

„Mir hamal untr an so geredet.“ Když se tato německá věta dostane k uchu, které němčinu zažilo pár let na škole, asi ani nepozná, že je to německý jazyk. Ale je! A dokonce z našeho regionu. Téhle řeči se říká Trübauerisch tedy Třebovština. To je německý dialekt, kterým před odsunem mluvilo německé obyvatelstvo v Moravské Třebové. Nářečí existuje dodnes. Mluví jím například Jana Trefilová, jedna z mála obyvatelek německé národnosti, která zůstala v Československu.

Je čtvrtek krátce po druhé hodině odpoledne. V jedné z místností muzea v Moravské Třebové se schází skupinka starších lidí. U kávy a chlebíčků diskutují o věcech, které trápí většinu důchodců. Kdo byl kde u lékaře a co ho bolí, jak se po změně jízdních řádů špatně jezdí autobusy. Nově příchozí většinou pozdraví německy Grüss Gott (Pozdrav pánbůh) nebo Guten Tag (Dobrý den). Pak už si ale povídají česky. Někdy ale najednou přejdou plynule do němčiny. K tomu je nabádá i Irena Kuncová, vedoucí moravskotřebovského centra, kde se německá menšina setkává.

Kulaté výročí

Centrum Walthera Hensela letos oslaví už dvacet let své existence. „Dříve jsme se jako menšina scházet nemohli. Ale po revoluci, když se uvolnily poměry, tak jsme se dali dohromady. No a letos chystáme oslavy dvacátého výročí,“ vzpomíná Irena Kuncová.

Za uplynulých dvacet let už skupinka původních německých obyvatel několikrát navštívila své krajany v Německu, kteří dokonce vydávají svůj časopis Schönhengster Heimat Hřebečská domovina se vzpomínkami na rodný kraj. V průběhu roku si menšinové středisko připomíná různé zvyky, které bývaly většinou společné pro německé i české obyvatelstvo. Nedávno to byl masopust. Ten svým vystoupením v krojích zpestřila dětská taneční skupina, která při centru působí.

V centru Walthera Hensela se také konají kurzy němčiny. Moravskotřebovské nářečí už se ale tady neučí. Tím už mluví jen málo lidí. Před lety toto nářečí zaznamenával Richard Rothenhagen z Masarykovy univerzity v Brně. „Ti Němci, co žijí tam v Německu, tak ti už chytili ta jejich nářečí, takže nemluví tak čistě po našem,“ vysvětluje Jana Trefilová, jedna z posledních žijících obyvatelek ovládajících tento svébytný dialekt. Některé hlásky znějí v třebovském nářečí trochu jinak, některé se dokonce vynechávají.

My tak mluvili…

Věta, kterou jsme začínali, ve správně němčině zní: „Wir haben unter uns so geredet.“ „Mezi sebou jsme tak mluvili.“ Teď už tak spolu mluví jen tu a tam pár lidí na pravidelných čtvrtečních setkáních německé menšiny v moravskotřebovském muzeu.

MARTIN KARLÍK