Malí modeláři o víkendu závodili v Poličce s pracně vyrobenými zmenšeninami reálných modelů. Vede je JIŘÍ NEUDERT, který se podílí na vzkvétání zajímavého odvětví ve městě, kde staví i trať. Sám závodí už osm let, "vrtá" se svém modelu a je si zároveň mechanikem, modelářem i designérem. Teď se stará o to, aby nová generace navázala na to, co započal a následovala jeho kroky i touhu po dalších exkluzivních modelech i navržení vlastní velké trati, která by přilákala českou špičku.

Rally a modely jsou celkem nezvyklá věc.
Možná osm až devět let už se závody v tomhle odvětí jezdí. Teď je to trochu na ústupu, protože kluci přestupují s modely spíš k rallyecrossu. Mají to už ozkoušené a proto hledají novinky. Ale je to poměrně oblíbená věc a hlavně tady u nás i v Polsku. V Evropě to má zvuk. U nás byl boom podle mého názoru dva až tři roky zpátky. Lidé v Česku mají k rally obecně dobrý vztah. Teď to doznívá.

Kdy jste poprvé přičichl k modelářství tohoto druhu?
Letos je to osm let, co mě k tomu přivedl kolega a kamarád, který s rallye modelářstvím začal v Brně. Ukázal mi nějaká videa a mně se to moc líbilo. Řekl jsem, že jdu do toho a koupil jsem od něj starší auto.

Dnes už si skládáte model sám? Musíte být dost zručný.
Modelář musí být trochu zručný. V rally to není úplně o „maketovosti", ale auto musí mít opravdové závodní parametry. Je to také o znalosti auto, jak to má fungovat a co od něj mám chtít a jak si ho nastavit, aby mi vyvhovovalo. A taky se naučit, jak jej řídit. Nemůžu říct, že jsem naprostá špička, jezdíval jsem střed, dělám to pro zábavu a pořád mě to baví. (úsměv)

Když vás poslouchám, připadá mi to, jako byste se připravoval na opravdový rallyový závod.
Je to opravdu tak, protože je to hodně podobné pravidly a závoděním je to skoro stejné jako na velké rally. Vyrobená auto jsou speciály, s nimiž se potom jezdí závody. Nejsou to sériová auta, která si koupíte jako stavebnici. Jsou hodně upravená a je pak na každém, jak si jej upraví. Existují různá fóra, kde lidé dávají návody, ukazují své modely a někdo je potom i kopíruje. Vážně je to o technice a o tom, jak si člověk svůj model upraví tak, aby zvládal náročné podmínky rally.

Když se řekne modelářství, je to spíše doména dětí. Ale zrovna závody modelů by mohly být tím pravým po velké chlapy. Je to tak?
Jak se to vezme. Jsou modely a modely. Každý kluk asi prošel lepením letadélek. A třeba vloni jsme tu přivítali chlapíky se skvělými modely kamionů, které vypadaly téměř jako skutečné, jsou to maketoví modeláři. To je model sport. My děláme na každou novou sezonu nová auta, pěkná. Tím, že karosérie jsou lexanové, nemají tak propracovanou karosérii a další detaily. Jsou tam jiné nároky a musí to splňovat podmínky závodění. Karosérie dostává zabrat a nikdo se nedělá s detaily tak extrémně. Napůl to musí být hezké a jako reálné rally auto a ta druhá část je ta, že musí být i „bojeschopné" v závodě.

Vyhrajete si právě s karosérií? Nahříváte ji a tvarujete podle skutečného modelu?
Karosérii koupíte hotovou. Ve většině případů se koupí průhledná, sami si jí lakujeme a přidáváme různé polepy. Můžu mít třeba škodovku, fabii a můžu jí v designu nejlepšího českého pilota Honzy Kopeckého, nebo kohokoliv jiného. Můžete si připravit i tovární designy. A vlastní úpravy? Do toho už dnes vstupuje 3D tisk i CNC laserové obrábění. Úpravy na dnešních modelářských rally autech jsou tak značné, že je můžete označit za speciály.

Takže kolik času strávíte laděním a přípravou modelu?
Na každý závod vezete běžné věci, které se mohou rozbít. Takže to, co máte doma, vezmete sebou. (úsměv) I nářadí. Rozbít se může opravdu cokoliv. A cílem každé rally je přece dojet a konec závodu se počítá, když projedete cílovou rampou. Takže je třeba, aby bylo provozuschopné až do konce. Přípravy doma jsou živé. Je potřeba udělat servis, nastavení auta a každý závod je jiný. Jednou jedete na rychlém asfaltovém povrchu, podruhé zase na šotolině. Takže někdy potřebujete podvozek nahoře a měkčí, jindy tužší. Je to opravdu velké závodění.

A docela velká alchymie, že?
(smích) Někdy jo. Nastavení na autech je dost. V podstatě stejně jako u skutečných rallyových vozů – tlumiče, světlá výška, jak se to chová pod plynem, geometrie kol. Tyto parametry se dají nastavit.

Musí mít proto člověk alespoň něco odehráno na počítačových simulátorech či speciálních rally hrách?
To ani ne. Někteří kluci to používají i tak, že na přijímač se dá připojit interface a pak jde ovládat i nějaký simulátor v počítači. Přes své rádio potom zkoušíte nasimulovat, do jaké míry to odpovídá skutečně. Nevím, jak to tak skutečně chodí, ale určitě vám to něco dá. Sám jsem to nezkoušel. Vím, že někteří závodníci, kteří byli úspěšní v létě, přes zimu trénovali právě tímhle způsobem na simulátoru.

Mluvíte o technické stránce, ale design také hraje velkou roli a vypadá to jako hodinářská práce.
Záleží na zručnosti modeláře. Není problém si koupit zcela hotovou karosérii, což potom stojí víc peněz, ale je to továrně nachystané auto. Anebo si můžete koupit polotovar, barvy, nálepky. Někdo si to opravdu celé zhotovuje sám, ale tam je potřeba umět s počítačem, naklikat si design a napasovat si nálepky a sehnat si někoho, kdo vám to vytiskne. To také není jednoduché. Těch firem není moc.

A jak to děláte vy?
Začal jsem tím, že jsem si celé auto vyrobil úplně sám – od nálepek až po naštelovaní kol. Když to člověk dělá na další sezonu, ne že by mě to přestávalo bavit, ale jde to do takového stereotypu. Kastlí pro celý tým jsem dělal několik. Takže například přes zimu jsem vyrobil čtyři stejná auta, protože zase v zimě není moc co jiného dělat. Ubývá ale času, takže teď recykluji staré karosérie, co mám doma. Teď se snažím předat na kroužku klukům to, co znám. Takže už si pomalu dělají své karosérie, aby se to naučili a pochopili, jak to vlastně funguje. Málokdo ví, že se auto nelakuje navrchu, ale zespodu karosérie.

To jste spíš mechanik.
Mechanikem jste spíš u podvozku. Karosérie je hlavně o modelářství, je to umělecká část. Podvozek zase funkční a technická.
V Poličce jste tento víkend pořádali už druhou RC Rally Show a nechali jste si k tomu zhotovit maketu mostu. Povězte o tom více.
To je právě modelářská část téhle disciplíny. Chceme, aby závody vypadaly jako opravdové ve vším všudy. Takže si takhle hrajeme a chtěli bychom tu mít tuhle trať nastálo, aby se tu formovala banda kluků a udržela. Sám jsem jezdil závodit do Brna a je to prostě daleko. Když budu mít možnost přijít si zajezdit s někým jednou za týden, třeba o víkendu, tak budu rád. Je to o tom, aby se tu vybudovala komunita a lidi viděli, že něco vážně děláme.

Když už se ptáte na most, vyrobili nám jej letečtí modeláři, které jsem shodou náhod poznal v zimě. Prostě kdo něco umí, tak i něco nabídne a také pomůže. Připravovali to na svém kroužku. Ondra Pachovský nám dodal materiál a Pepa Tulis nám to svářel. Ondra Havlík zase udělal podlahu. Myšlenka vzešla ode mě a kluky to nadchlo. Je důležité, že když se někdo pro určitý cíl zapálí a jde do toho. Moc nám pomohli.

Poličská trať pro malé rally modely vypadá poměrně reálně. Jezdí se v republice i delší trasy?
Závodí se i na delších. A představte si, že plánů máme mnohem víc. Středisko volného času Mozaika nám dala k dispozici všechny travnaté plochy, takže by to v budoucnu mohlo být ještě delší. Limituje nás je to, co jsme schopní stíhat s kluky na kroužku. Baví je to a před závody se hodně hecli a opravdu hodně nám pomohli s výstavbou. Snad jim to vydrží a dráha bude třeba delší. Mým snem je dostat do Poličky nějaký šampionát. Aby se tu jel alespoň jeden závod, jako jsme to dělali před několika lety v Liboháji. Jel se tam závod Royal Way Rally pod záštitou Rally Brno. Byl bych rád, kdyby se to do města vrátilo a mohl se tu uskutečnit velký závod.

V Poličce vedete i kroužek rallyových modelářů. Kolik už dnes máte svěřenců?
Fungujeme třetím rokem a v tuhle chvíli je nás jedenáct. Přišel jsem tenkrát na SVČ Mozaika a zeptal se, zda by o takový kroužek nestáli. Souhlasili a koupili nám dvě auta pro děti, která je nemají. V základu totiž stojí pět tisíc a ne všichni rodiče jej můžou a chtějí hned koupit, což samozřejmě chápu. Ale musím říct, že letos svá auta už většina kluků má. Jde to vzestupným trendem, těší mě to a ještě to chce tak pět let setrvat.

Do pěti let ovšem ti malí hoši dorostou a budou s vámi moci závodit.
(úsměv) Jo, to oni mi ujedou. Budou rychlejší.

Sám ještě závodíte?
Letos ne, přerušil jsem to a z mnoha osobních důvodů jsem si potřeboval udělat pauzu. Závody jsou přes léto, jezdí se osmkrát za rok. Stojí to nějaké peníze i čas. Takže jsem zatím závodění přerušil, auto mám doma rozdělané a už toho mám trochu ponorku. Pořád na něm řeším jednu věc pořád dokola a už mě to nebaví. Uvažoval jsem, jestli si nekoupit jiné, a pak se rozhodl, že to nechám na rok být, vedu kroužek a to mi stačí. Ale příští rok bych chtěl zase závodit.

Jezdíte po celé republice?
Jenom do Brna. Avšak zkoušel jsem i jinou soutěž, jmenuje se Rally Tábor. Jsou to kluci od Jihlavy a Havlíčkova Brodu. Ale do toho se seženu. Vím ovšem o závodnících, kteří jsou tak zapálení, že stihnou i dva závody za týden. Existuje i mistrovství České republiky, které mají pod záštitou právě takoví nadšenci.

Závodění je spíš o legraci, nebo je to jako v pravé rally, kde se jedná především o těžce konkurenční prostředí?
V Brně je to tak napůl. Tábor byl víc kamarádský. A mistrovství ČR je podle mě těžce o závodění. Tam jede každý vyhrát. Jenže tihle kluci prostě jezdí jinou ligu. Většinou tomu spoustu času i peněz, auta mají neskutečně vyladěná a jezdí po závodech a body mají naježděné. Je zábava se na to dívat. Připomíná to skoro profi sport. Tam jde o body. Finanční odměny se nevypisují, ale hraje se o body a prestiž. Vidět se totiž v tabulce jako vítěz RC Rally České republiky, to vás zahřeje u srdce.