Dlouhý šat, vousy a čepici mitru poprvé oblékl v roce 1969. „Od toho roku chodím také po městě, do mateřské školy, pro mladé hasiče a na děti známých. Za večer obejdeme minimálně patnáct rodin,“ říká sedmdesátiletý Jiří Jeniš. Kostým sehnal v kostele u pana faráře. K dětem promlouvá laskavým hlasem a na obchůzku se připravuje. Nachystá si trasu a od rodičů dostane na lístcích „hříchy“ dětí. Přesto někdy najde s čertem a andělem i zlobivého potomka. „Jednou přišla po Mikuláši za námi maminka a sháněla papuče syna. Zlobil, tak jsme ho vzali do pytle. Jak se tam strachy třepal, tak bačkorky ztratil. Ale když jsme ho pouštěli, tak nic neříkal,“ vzpomíná si na úsměvnou historku Jiří Jeniš. Po dětech nikdy nechce umělecká vystoupení. Jednou ho ovšem dítě překvapilo, když spustilo píseň Celý svět si vzpomíná na Iljiče Lenina. „Dneska musím říci, že děti jsou hodné. A slibovaly nám, že to tak bude i nadále,“ dodává Mikuláš. Původně se začal strojit pro své děti, ale ty ho brzy odhalily. Tatínka poznaly podle hodinek a rukou.

Osobnost jevíčského Mikuláše zůstává. Po jeho boku se vystřídalo nejvíce andělů, například slečna Jarka Kubová, Gustinka Smékalová, Jarka Partiková nebo Iva Pávková, Naďa Zajíčková.

Čerti se vystřídali jen dva, otec Mirek a syn Martin Hebelkové. Mikuláš zpravidla chodíval pěšky, ale dvakrát jel v koňském povoze.

FOTOGALERII PŘIPRAVUJEME.