Nosál není typickým zvířetem, které by mělo být domácím mazlíčkem. „Tento ohrožený živočišný druh žije v tropických pralesích a smíšených lesích Jižní Ameriky v oblastech Venezuely, Kolumbie a Argentiny. U nás se s ním lidé setkávají většinou v zoologických zahradách,“ vysvětlil Josef Zelený, vedoucí záchranné stanice.

Na první pohled nosál připomíná medvídka. Možná proto jej před nějakým časem pořídil jeden člověk pro své dítě. „Nosál je šelma. Když začal dospívat, začal se projevovat a rodina ho nezvládala. Je nezodpovědné pořídit takové zvíře do paneláku,“ uvedl vedoucí stanice. S výchovou živého plyšáka  si nikdo nedělal starosti. Posléze začal být na obtíž, a tak mu rodina pořídila klec. Neměla více než metr čtvereční. „Nikdo nosála nechtěl, nakonec  skončil u nás ve stanici,“ vzpomínal Josef Zelený.

Holka, nebo kluk?

Majitel nosálovi vybral jméno Phoebe, snad podle ženské postavy z jednoho amerického seriálu. Nevěděl ani, že medvídek není holka, ale kluk. Jméno mu však už zůstalo.

Zhruba čtyřletý Phoebe se ve stanici nemá špatně. Dostává hodně masa a ovoce. „Má rád kuřecí maso, vejce. Miluje hroznové víno, jablka i mandarinky,“ řekl Josef Zelený. Přesto mají pracovníci stanice vrásky na čele.  Dělají jim starosti nosálovy špatné návyky. „Nedá nám příležitost, abychom se mu věnovali. Nedostaneme se k němu do voliéry, i když je hodně veliká. Okamžitě útočí,“ popisoval Josef Zelený. Podle něho však šelma za své chování nemůže. „Je úplně zkažený. Lidé by si měli pořizovat taková zvířata, kterým budou rozumět, na která stačí, třeba králíčka, morče nebo křečka,“ upozornil zvířecí záchranář.

Jak dlouho bude ještě nosál ve stanici, je ve hvězdách. „Přemýšleli jsme o tom, že jej asi nabídneme některé zoologické zahradě, uvidíme,“ uzavřel  Josef Zelený.