ABSOLVENTI technické školy v Litomyšli „bojují“ za svoji školu. Před několika dny se sešli bývalí studenti z celé republiky ve škole. Společně vzpomínali na roky strávené v lavicích. Maturovali v roce 1959 a nedají na „zetešku“ dopustit. Ředitel Milan Janecký je provedl po škole. Podívali se do dílen a moderně vybavených učeben. Jsou přesvědčeni, že kdyby neměli litomyšlskou školu, zřejmě by tak dobře v životě neuspěli.

Před několika dny se v technické škole sešla čtveřice bývalých studentů, kteří na litomyšlské „zetešce“ maturovali v roce 1959. Pánové se shodli na jednom: Bez technické školy by zřejmě v životě neuspěli tak, jak se jim to podařilo. Sloučení nebo omezení školy považují za nesmysl a nebojí se vyslovit, že se možná někdo někomu mstí. Nelze se jim divit, během studia se setkali s politickými tlaky.

PŘEČTĚTE SI NA KONCI ČLÁNKU ROZHOVOR S KRAJSKOU RADNÍ PRO ŠKOLSTVÍ JANOU PERNICOVOU

Milan Sedláček přijel do Litomyšle na setkání z Trutnova.

„Po základce jsem si dal přihlášku na školu motorů v Písku. Zavolal si mě ale ředitel a řval na mě, že jsem kolaborant, že půjdu ke krávám nebo do dolů. Měl jsem totiž zavřeného otce. Třídní učitel Vaněk mě vzal stranou. Řekl mi, že mě do školy dostane, do dobré školy. Už tehdy věděl, že litomyšlská škola je dobrá. Zkoušky do Litomyšle jsem dělal inkognito. Tato škola nám dala základ do života a nikdy jsme se nemuseli bát ani stydět. Uměli jsme opravit stroje i zasadit strom,“ řekl Milan Sedláček.

Po vojně pracoval v těžké mechanizaci, a to až do srpna roku 1968. „Potom jsem nastoupil do plemenářského podniku jako dopravák. Měl jsem na starosti šedesát vozidel a podnikovou dopravu. Po revoluci jsem podnikal,“ dodal Sedláček.

Bojují

Se spolužáky se schází na pravidelných srazech. Jakmile se dozvěděli, že se chystají zásadní změny na „jejich“ škole, neváhali, dali se dohromady a rozhodli se, že to tak nenechají. I po padesáti letech od maturity chtějí za školu bojovat.

„Nechápu, proč by se měla taková dobrá škola, která připraví mladé lidi na život, rušit. Proto jsme se sešli. Zdá se mi nepřístojné přijmout, aby učňovské středisko ve Svitavách mělo přejímat technickou školu s tradicí 120 let. To se mi zdá přitažené za vlasy. Škola má budoucnost a bylo by škoda ji rušit,“ míní Milan Sedláček. Stejný názor má i jeho spolužák Josef Ženožička ze Šumperku.

„Je nepochopitelné, že Masaryková průmyslová zemská škola by měla být něco jiného. Masaryka si nemohl dát do názvu každý, to už musela být škola. V roce 1959 byla špičkou v zemi díky vybavení. Škola má svůj trend a vysoký standard. Mně dala hrozně moc,“ řekl Josef Ženožička.

Začínal sice jako traktorista, ale později se z něho stal mechanizátor a vystudoval nakonec i vysokou školu a prošel několika vysokými funkcemi.

VÍCE O PROTESTECH V "ZETEŠCE" PROTI SLUČOVÁNÍ SE SVITAVSKÝM UČILIŠTĚM ČTĚTE ZDE

A to, že absolventi nekončí v evidenci úřadu práce, ale naopak ve velkých podnicích a na slušných postech, dokládá i Viktor Tichý z Litomyšle.

„Nastoupily nás čtyři třídy, ale maturovaly už jen dvě. Bylo to prospěchové, ale i politické síto. Třicet procent z našeho ročníku si udělalo vysokou školu. Po škole jsme dostali umístěnky, které sice byly na začátku potupné, ovšem je pravda, že jsme se vypracovali. Většina z nás se uplatnila ve vysokých funkcích, stali se z nás ředitelé, učitelé, vedoucí provozů, ředitelé škol a podniků. Dva spolužáci pracovali na ministerstvu. Nikdo nebyl nezaměstnaný. Mohli jsme si vybrat dobrou práci,“ vzpomínal Viktor Tichý. Sám prodával zemědělské stroje a zařízení.

Potom pracoval jako projektant. Později přešel do litomyšlského Vertexu, kde byl zaměstnán dvacet čtyři let ve vývoji. „Udělal jsem si průmyslové právo a dělal také na právním oddělení. Slučování škol vnímám jako něčí pomstu. Nevím ale, kdo za tím stojí,“ míní Viktor Tichý

Musel odejít

Absolventi prožili období, kdy i na ně doléhal politický tlak. A nebyl to jen Milan Sedláček. Jedno kulaté razítko změnilo život i Karlu Tajovskému z Havlíčkova Brodu. I on se ale do Litomyšle rád vrací a spolupracuje s technickou školou.

„Školu jsem navštěvoval do konce druhého ročníku, pak jsem musel odejít. Bylo to politické,“ vzpomínal Karel Tajovský. Na školu ale nezanevřel a vzdělání si dokončil jinde.

O ZÁMĚRU KRAJE SLOUČIT STŘEDNÍ ŠKOLY ČTĚTE ZDE

„Úroveň litomyšlské školy byla už tehdy na výši. A nebyly to pouze dílny, kde si žáci na vše sáhli. Současný ředitel Milan Janecký navíc získal titul manažera roku. To znamená, že škola jde nahoru. Její historie by měla být podržená,“ dodal Tajovský. Po sametové revoluci začal podnikat ve strojařském oboru. Vlastní obchod s náhradními díly na veškeré stroje.

Vysoká škola?

Absolventy zpráva o slučování zaskočila a nemile překvapila. „Spíše bych čekal, že škola bude chtít natáhnout nějako fakultu nebo naváže spolupráci se zahraničím. Učiliště nebo zahradnická škola, to je podpásovka, skok dolů,“ míní Tichý.

Škola spolupracuje s velkými podniky i vysokými školami, mimo jiné s Dopravní fakultou Univerzity Pardubice.

„Absolventi tu byli a dali jsme jim možnost se podívat po škole. Jednání o další spolupráci nejsou na mrtvém bodě, ale zatím se více daří cesta přes velké podniky a firmy. Jejich zástupci přijedou do školy, věnují se nám a přednesou to nejnovější v oboru. To zvedá úroveň učitelů i žáků. Možná bychom tolik ani spoluprací s vysokou školou nezískali,“ řekl ředitel Milan Janecký.

Jediná v zemi

Hledání nových cest ukáže až situace. „Chceme pokračovat v tom, co se osvědčilo. Máme dobré vybavení. Škola se vyvíjí k lepšímu,“ sdělil Milan Janecký. Před několika dny jednal s krajskou radní Janou Pernicovou, která je zodpovědná za oblast školství.

„Došli jsme k závěru, že připravíme variantu spolupráce, nebo sloučení se zahradnickou školou. Uvažujeme o tom, jak areál společně maximálně využít se zahradnickou školou. Jak se to podaří zrealizovat, závisí na jednání. Záleží nám na tom, aby tu byl především obor mechanizace a služby, který svým zaměřením dokázal v posledním období připravit absolventy s širokým technickým základem k uplatnění jak v zemědělství, tak v ostatních technických oborech včetně přípravy ke studiu na vysokých školách,“ uvedl Janecký.

Technická škola v Litomyšli je druhá nejstarší v republice. Starší je podle Viktora Tichého jen zemědělská střední škola v Děčíně z roku 1850, která byla založena jako rolnická. Jako mechanizační je ale zeteška jediná. Technika má podle odborníků budoucnost. „Po roce 1990 vzniklo mnoho ekonomických škol. Všichni si mysleli, že to zachrání. Ale technika je přesná, ta nás žene dopředu,“ dodal Viktor Tichý.

Pernicová: Není čas na dohady

Záležitost se slučováním litomyšlské technické školy s učilištěm ve Svitavách vyvolala vlnu nevole. Jednání ale nekončí a vypadá to, že technická škola se přece jen nikam stěhovat nebude. Ovšem změny ji neminou. Krajská radní Jana Pernicová (na snímku) jednala před několika dny s vedením technické školy.

Jednala jste s vedením školy přímo v Litomyšli. S jakými výsledky?
Ředitel technické školy Milan Janecký má do 30. července předložit svůj návrh na další rozvoj školy. Po posledním jednání je jim, myslím, jasné, že vyšší odborná škola musí skončit a utlumit i ekonomický obor.

Rýsují se další změny?
Měli by zvážit, jak by mohli rozšířit technické obory. Domnívám se, že k zemědělství mají poměrně daleko. Usilujeme o to, aby nabídli jednu větev, která by se zaměřila především na zemědělskou techniku. V této souvislosti se přímo nabízí sloučení se sousední zahradnickou školou. Na pondělním jednání tripartity jsme se shodli, že škola nemůže existovat samostatně. Pokud by zůstala tak, jak funguje nyní, došlo by k jejímu rozpadu. Školy se zemědělským směrem se nacházejí v kraji tři a litomyšlská škola byla kdysi doménou kraje, ale to ztratila. Je čas něco dělat.

Podporujete spolupráci „zetešky“ s vysokými školami?

Ano, samozřejmě podporujeme. Daří se jim spolupráce s dopravní fakultou pardubické univerzity nebo Libercem.

Jaký bude další postup jednání?
Ředitel předloží svůj návrh, zpracujeme vize a materiály předložíme radě kraje. Poté budeme opět jednat se školou. Ale není moc času na nějaké dohady. Musíme dát základním školám najevo, které obory se v Pardubickém kraji otevřou.