Jak byste zhodnotil vaši práci v senátu?

Šel jsem do senátu z pozice starosty, takže jsem vnímal všechny věci z praktického života města. Měl jsem tři představy, co by se mělo změnit nebo napravit. Za prvé špatně bylo nastavené rozpočtové určení daní. Obce v té době měly na jednoho občana asi šest tisíc a Praha šestadvacet tisíc korun, což byl velký nepoměr. To byla příležitost hledat kolegy, kteří by se do toho zapojili. Také poslance, protože senát rozpočet neschvaluje. Zpočátku jsem byl v Komisi pro obnovu venkova, kde je právě síla malých obcí a malých měst, kde byli starostové jako senátoři. Snažili jsme se od začátku najít shodu s ministrem financí. Dlouho odolával. Nakonec se to podařilo. Síla poslanecká a senátní z velkých měst je tak významná, že pan ministr to udělal elegantně. Malé obce dostaly přidáno, těm velkým malinko ubral, ale zdroje, ze kterých se bude brát, utlumí některé dotační fondy. Druhým tématem byly hazardní hry. Ty nás taky ve městě trápily. O umístění terminálů rozhodlo ministerstvo financí. My jsme je sice mohli zakázat, dokonce jsme připravili vyhlášku, která hry omezovala. Tu nám ale ministerstvo nařídilo zrušit. Zasahovala do zákona. A teď se to podařilo. To je druhé malé vítězství, že obce mají vliv na to, kde budou hrací automaty umístěné. Způsob přerozdělování peněz bude průhlednější.

Hovořil jste o třech úkolech.

Třetím tématem je schválení Lisabonské smlouvy, což považuji za nesmírně důležité, abychom nezůstali stát mimo Evropskou unii. Kdybychom smlouvu nepodepsali, musela by se hledat nějaká cesta třetí. Stali bychom se zemí, která jako jediná svým názorem vybočuje z proudu evropských zemí. Myslím si, že je dobře, že vnikla Visegrádská čtyřka, která sdružuje Polsko, Slovensko, Maďarsko a Českou republiku. Tyto státy se snaží společně najít cesty v Evropské unii. Společné úsilí těchto států je významnější. Než jsme přijali Lisabonskou smlouvu, tak jsme byli zváni partnerskými parlamenty v Evropě, abychom s nimi diskutovali o výhradách České republiky. Chtěly vědět, proč ji nechceme podepsat. Neuměli jsme srozumitelně argumentovat.

Může práce v senátu i potěšit?

Potěšila mě kultura jednání. Oproti poslanecké sněmovně je radost se dívat, jak probíhají jednání senátu. Senát je také takovou otevřenou institucí pro jakoukoliv činnost, ať už jsou to semináře, různá setkání odborné veřejnosti nebo kultura. Každý senátor má možnost prezentovat svůj region, ať už třeba ve výtvarných dílech nebo vystoupeních zajímavých souborů. V zahradách senátu probíhá kulturní léto. Také jsem toho několikrát využil a to je příjemná součást senátu. Jsem rád, že jsem v tomto prostředí strávil šest let. Bylo to příjemné.

Několikrát jsem se i trápil, ale to tak bývá, když má člověk jinou představu. Musí se s tím vnitřně nějak popasovat. To nás ale potkává ve všech profesích. Svůj pracovní život jsem diametrálně měnil mockrát, takže mohu srovnávat. U politiky je to složitější.

Na vašem místě teď bude Radko Martínek. Jste spokojený?

Ve druhém kole jsem ho podpořil, protože jsem si přál, aby tam byl. Trochu mě vyděsilo, že lidé zaprotestovali proti současné vládě tím, že podpořili komunisty. Radko Martínek je člověk, který se osvědčil jako starosta, poslanec. Obstál i jako hejtman. Byl jedním z těch nejlepších. Znám se s ním dlouho. Je to čestný člověk a to je pro mě důležité.

Budete mu pomáhat, pokud bude potřebovat?

Ptal se mě, jestli se na mě může obrátit, když bude potřebovat. Říkal jsem mu, že když má po mně senátní skříňku s padesátkou, že mu poradím. (smích) Čísla jsou podle volebních obvodů.

Čemu se budete ještě věnovat?

Za těch šest let jsem zanedbal naši domácnost. Slíbil jsem, že uděláme rekonstrukci kuchyně, protože už si to zaslouží. Je srdcem domácnosti. Myslím si, že to tak je ve všech rodinách. Lidé mají sedět u stolu a dívat se, jak žena vaří, aby věděli, co a jak připravuje. Potom budu pomáhat v muzeu, ale jako dobrovolník. Už nechci mít pracovní dobu. Obrátil se na mě městský historik Radoslav Fikejz. Potřebuje utřídit a označit některé věci. Jsem trochu pamětník, pamatuji si řadu domů, které už ve Svitavách nejsou.

Zbude vám čas ještě na nějaké koníčky?

Proto nechci mít žádné povinnosti. Mám spoustu kamarádů ve Svitavách, v Praze i mimo ni. Všichni jsme cyklisté, rádi chodíme na běžky. Řada z nich už si taky může dovolit nehledět na čas. Už se těším, až někdo zavolá. Za tři týdny pojedeme s koly na Kanárské ostrovy, v lednu vyrazíme na běžky na Vysočinu. Musíme, dokud nám to zdraví dovoluje.