Krásné prvni červen, idedálni počasi pro radovánke, ktery se pro děcka chestaji v každé škole he na každé dědině. Je to správny a je to v pořádko, nic cenňéšiho žádná společnosť nemá, než děcka. Jenom si néso jisté, že cesta, kteró besme měle naše potomke přepravit do ževota, néni ani ve školách, ani v rodinách ta nélepši.

Stát křeči, že mlady a vzdělany ledi potřebojeme ze všeho névic, ale dělá pro to všechno navopak. Dokonce se mužo domnivat, že je to veleky pokretectvi a náš stát toze vzdělané národ nepotřeboje. (Moc dobře vime proč, népotřebňéši a néceňéši je blbé volič). Deť dnes děcka k hočeni nic nenoti.

Střednich škol je jak mako, děcek málo, tak só všeci dopředo přejati. Možná né na te nélepši škole, ale maturito dnes bode mět skoro každé a vo to de. Na základkách mužeme děcka jenom přemlóvat, habe se hočele, ale voni se nám šťořijó do ksichto a vijó, že to de he bez hočeni.

A rodiče? V naprosté většeně majó nad tema svéma ratolesťma roztaženy te vochrany křidla a zametajó jim cestičko ževotem, jako be nevěděle, že schopny, samostatny, přeméšlevy a pracovity potomstvo bodó mět jenom tenkrát, kdež bodó moset překonávat překážke a nedostanó nic zadarmo. Ale to bečim na špatnym hrobě. Vubec nechco ani naznačet, že be si naše děcka našo starosť vo ně nezaslóžele, ale néso si jisté vésledkem našeho pusobeni. Takže radši s optimismem přejo všem děckám všechno nélepši k jejich svátko.

FRANTIŠEK VÁCLAVEK, Biskupice