Bližijó se Velikonoce divokém tempem sténě jako to cely rozpokly jaro. Popene se nalivajó a hož jim bode stačet jenom trocho slonička. Snad to nepomrzne a snad bode dosť tepla pro včelke.

Po několek roku se před Velikonocema cely Biskopice chestajó na velikonočni dilno. Ta probihá před vobecnim hóřadem a předvádi zde svy homěni celá řada moc šekovnéch ledi. Nechebijó košikáři, kteři vokazojó, jak se pletó košike a žele. Loni zde Laďa Šomberu hopetl nédelši pomlázko v republice, která bela he zapsaná do té slavné knihe rekordu. Většinó žensky předvádijó několek zpusobu zdobeni velikonočnich vajiček, nechebi slivovička a chotny pohoštěni. Letos pré se má z próti plist nějaky veleky véce – snad pré zase névětši. Dědina tém žeje, sendó se mladi he staři a k dědině to leta patři jako celá řada pěknéch akci, ktery zde vochotnici v čele s Filipem Procházkovém pro ledi dělajó.

A je to vlastně připrava na velekó noc (Velikonoce), ktery só v našé dědině hož několek let rámovany chozenim koledniku s řehtačkama, vrkačema, klepačema a kdovičém ještě. Je to nádherné pruvod mladéch nazdobenéch chlapcu, he k temo patři nějaká ta štamprle a pro nás vobyčejny smrtelnike je vrcholem Velikonoc ponděli velikonočni, kde se chodi po šmerkuse. Možská polovina dědine se vebavi nářadim, ktery se pohožeje na „přáni“ ženské pulce dědine. Přeje se hlavně zdravi a přeje se prótkem, želó, vařékó ale třeba take větvičkó z jalovce. No a za to se dostává koleda ve formě hovařenéch a všelejak vozdobenéch vajiček, zakósnót do obloženéch chlebičku, cukrovi a nechebi štamprlátko. Tém sem možná měl začit. Vodpoledne to ož muže nekde vepadat všelejak, ale só Velikonoce, tak si je hožejme. He ve.

FRANTIŠEK VÁCLAVEK, Biskupice