Tak máme novyho předsedo, chlobijó se sociálni demokrati. No žádná sláva, kontrojó modři ptáci, me hož dlóho. Kam se na nás hrabete, me sme jich měle, ozyvá se z tábora lidovcu. Me máme dva, jednoho zvolenyho a jednoho skotečnyho, nese se táborem veverek. To bela sláva, he televize to vesilala. A jaké nelitostné boj vo post toho néveššiho. No nic naplat, volel se předseda néselňéši partaje ve státě, jenom nevim, jestle to je ten pravé. Népopulárňéši zrovna je (jak tvrdijó pruzkume), jenom jestle to néni tém, že ještě nic nevemeslel a take neměl moc přiležitosti něco zpatlat (teda kromě dlohu, vo kteréch řiká, že to hodělale ti drozi).

Každá partaj potřeboje předsedo, habe měle na keho svist, kdež se jim něco nepovede – třeba volbe. Horši je, že všeci počitaji s tém, že v připadě voleb se z toho předsedo stane premiér. Divné zvek. A ještě divňéši je, že to ti předsedi chcó. Copak voni si nepamatojó, jak dopadl Pithart, Klaus, Zeman, Špidla, pak ten, co to s nama meslel „upřimně“, no přece Stanik Grossu, a nesmime zapomenót na te dva posledni velekáne – no přece Topola s buldozérem. Nebelo be pro ně lepši hoživat si sláve a mět to jisty a nechat vládnót vobyčejny civiliste jako pana Fischera, které nepotřeboval bet populárni a skotečně vládl bez slibováni pečenéch holobu? Kdepak, člověk je nepohočetelné.

FRANTIŠEK VÁCLAVEK, Biskupice