Mnozí zahrádkáři vyprávějí své zkušenosti, jak na jaře zryli celý trávník, vysbírali kořínky a zaseli známou parkovou směs. Překvapeni pak zjišťují, že začaly ze země vykukovat podivné lístečky nemající s parkovou směsí nic společného. Pak se dovědí, že udělali chybu, když hlínu neprohnali přes patřičné síto.

K této zkušenosti malá ukázka z Exupéryho Malého prince: „…na planetě malého prince byla jako na všech planetách dobrá tráva i plevel. Tedy z dobrých semen dobrá tráva a ze špatných semen býlí. Ale semena jsou neviditelná. Spí hluboko v zemi, až některému napadne se probudit. Tu se protáhne a k slunci bojácně raší nejprve rozkošný a neškodný malý výhonek. Je-li to ředkvička nebo růže, můžeme je nechat, ať si rostou. Je-li to plevel, musíme ho vytrhnout hned, jak ho rozeznáme. Nu, a na planetě malého prince byla strašná semena… semena baobabů. Půda planety byla jimi zamořena. A pustíme-li se do baobabu příliš pozdě, už nikdy se ho nezbavíme. Zaroste celou planetu. Provrtá ji svými kořeny. A je-li planeta příliš malá a baobabů příliš mnoho, roztrhnou ji.“

Co z toho vyplývá? Máj, mládí našeho života, ale také každý začátek jistého probuzení, by měl být nejenom lásky čas, ale také čas důkladného úklidu. Erwin Kukuczka