Lukásova lípa dostala jméno podle někdejšího majitele nemovitosti, u které vyrostla. „Poslední potomek rodu Lukásů padl na frontě v první světové válce," upřesnil starosta Telecího Jaroslav Šimon. Lípa velkolistá, jak se tento přírodní skvost správně podle botaniků jmenuje, narostla do neuvěřitelných rozměrů.

Památný strom

Podle tabulky, která upozorňuje, že se jedná o památný strom chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, je vysoká téměř dvacet sedm metrů, obvod čítá 11,61 metru. Svým mírami je druhým největším stromem ve východních Čechách. „Budeme kandidovat na první místo. Úředně ji přeměříme, aby se údaj mohl opravit, na 12,12 metru," uvedl Petr Dvořáček, současný majitel roubeného stavení, v jehož těsné blízkosti se lípa nachází.

I když na roubenku žádná větev doposud nespadla, přesto s ní má pan domácí hodně starostí. „Mít takovou nádheru u domu, je starost. Než začne opadávat listí, musíme kolem dokola všechno vysekat, abychom mohli uklízet. Když opadá, tak týden uhrabujeme. Je neuvěřitelné, jaké množství listí vyprodukuje," smál se Petr Dvořáček.

Letos si lípu vzali do parády také odborníci. „Dendrologové odřezali větve, u kterých hrozilo zřícení. Také odstranili starou kůru a několika popruhy stáhli korunu," popisoval zákrok starosta. Lípa je ale velice vitální a je na ní vidět, jak stále dorůstá. Nikdo tedy nemusí mít strach, že by ji řez nějak zhyzdil.

Kdyby tato dřevina mohla mluvit, mnozí by se asi divili. „Má úředně potvrzených sedm set čtyřicet sedm let," potvrdil Petr Dvořáček. Vzácný strom je zajímavý tím, že má dutý kmen. Za staletí si z něho lidé ale udělali odpadiště. „Ještě v roce 1986 byla dutina lípy zasypaná. Vyvezli jsme z ní tuny smetí. Bylo v ní všechno možné, hrnce, nádobí, střepy. Divili jsme se, že se na vesnici našly dokonce i renesanční kachle," vyprávěl majitel.

A právě dutina ve stromě je opředená pověstí. „Uvnitř lípy sedával stařeček Jiroušek a přepisoval knihy. Jak si tam zpíval, jeho zpěv splynul s šuměním listí a vypadalo to, že strom zpívá," vysvětlil starosta.
Lukásova lípa v Telecím vyhrála soutěž o nejkrásnější strom Vysočiny. Vyšla také na poštovní známce. „Křtili jsme ji lipovou ratolestí a lipovým čajem," dodal starosta
 

Miroslav Bureš: Zpívající lípa.
Již několik set let šumí ve vsi Telecí Lukásova lípa, nazvaná podle někdejšího majitele. Tento vzácný strom už dávno patří všem, protože srostl svým životem s životy našich předků, kteří v tomto kraji bojovali za víru a svobodu svého myšlení.

Mnoho krásného se vypravuje o Lukásově lípě. Všichni o ni hovoří s láskou, jako by to byl živý strom. Ano, vždyť tato lípa kdysi zpívala. Zpívala lidským hlasem.Je matkou všech lip v těchto koutech Vysočiny. Bylo to v dobách již dávných, kdy zdejší obyvatelé mohli jen tajně vyznávat svou víru. Pronásledování po bělohorské bitvě zasáhlo i vesnice na Poličsku. Knihy nejlepších vlastenců a kněžích byly na hranicích páleny. Mnoho našich poctivých lidí muselo prchnout za hranice. Ti, kteří zůstali, scházeli se jen tajně, aby si mezi sebou uchráněné knihy půjčovali a ujistili se, že stále žijí ve stejné myšlence a jsou si srdcem blízcí.

Tenkrát žil v této obci stařeček Jiroušek. Věděl, jaká je nouze o knihy, které posilují srdce i ducha. Rozhodl se, že ty nejdůležitější, pokud mu síly budou stačit, opíše. Aby se o tom nedozvěděli nepovolaní, a také, aby ho při práci nikdo nerušil, našel si skrýš, kde ho sotva mohl někdo hledat: v dutém kmeni Lukásovy lípy. Její rozložitý kmen měřil dvanáct metrů v obvodu, a tak se do ní vtěsnal i stolek se židlí.
Stařec Jiroušek vcházel do dutiny stromu vždy za tmy. Neježíš se pomodlil, a pak se dal do opisování. Dlouho psal do noci při lojových svíčkách. Za každou spálenou svíčku si udělal na deskách čárku. Podle těchto jednoduchých záznamů spotřeboval při práci 1 204 svíčky.
Začal s opisováním Nového zákona, jehož přepis chtěl dokončit co nejdříve. Když knihu přepsal, rozhodl se, že k opisu připojí i žalmové zpěvy. Při jejich opisování si potichu prozpěvoval sloku za slokou, neboť sem tam zapomenuté slovo se mu takto lépe vybavovalo. Stařec slyšel jenom velmi málo. Netušil, že jeho hlas, vycházející z kmene stromu, splývá s jeho šuměním, jako by lípa opravdu zpívala.

Lidé, kteří šli v noci kolem a zpěv zaslechli, nevěděli, zda vychází z koruny nebo z kmene stromu. Šumění koruny je mátlo, jako by chránilo stařečka, zabraného do práce a zpěvu. Někteří dokonce tvrdili, že zpěv vychází z kořenů lípy, někteří zase, že tryská z hlubin země. Nedopátrali se. Stačil lehký vánek, aby rozšuměl korunu mocné lípy a zdálo se, že zpěv je slyšet jednou z té, podruhé z oné strany.
Nepřátelé, kteří chtěli odhalit tajemství zpívajícího stromu, zastrašeni odcházeli. Stařeček Jiroušek dopsal i staré zpěvy. Lukásova lípa, které se od té doby říká "zpívající", poskytla mu potřebné útočiště i pro další práci.

(Ze sbírky "Zpívající lípa: Pověsti a příběhy z Vysočiny", vyd. 1956)