Málokdo však ví, že má za sebou křest své první sbírky básní. Mimo to píše pohádky. To je LUDMILA LUJKOVÁ.

Jak jste se ke psaní dostala? Jaká je vaše první kniha?

Psávala jsem od puberty, ale to byly spíš básničky o smrti, o režimu, protože jsem byla věčně nespokojená. Později jsme psala básničky pro kamarádky, pro tety, rodiče k různým oslavám. Když jsem se seznámila s manželem Milanem, tak se to ve mně všechno otevřelo. První báseň jsem napsala o vesničce, kde jsem tehdy bydlela, Malebná vesnička Lazinov. Pak už to tryskalo. Kniha básní je hodně osobní, vyznání mému manželovi, mým dětem, mám tam i básně pro maminku, která bohužel už nežije, a pro tatínka. Miluji přírodu, hodně básní je o přírodě, o stromech, o nebi, o pánu Bohu. O tom, abychom si vážili toho, co máme, abychom se v tom každodenním shonu dokázali pozastavit. Kniha je na dnešní dobu asi hodně nezvyklá právě tím, jak je hodně otevřená, osobní.

Osobní věci lidé většinou nevydávají. Píší si jen pro sebe. Koho napadlo vydat básně?

Psala jsem na kousky papírků i na papírové kapesníčky. Doma jsem je schovávala. Můj manžel všechny lístečky začal přepisovat. Přepisoval i přání k narozeninám, poděkování přátelům, kteří nám v těžké chvíli pomohli. Nebýt mého manžela, asi by tam ležely dodnes. Svoji lásku jsem poznala v pozdějším věku, o to víc si jí vážím. Proto je ve sbírce také hodně básní mému manželovi. Postaral se i její vydání. Zezačátku je psal jen do počítače. Pak se mě ptal, jestli bych chtěla, aby knížka vyšla. Děti se mě ptaly, co bych chtěla k narozeninám. Vznikl tedy nápad s knihou. Manžel navrhl i obálku.

V jakém období básně vznikaly?

Knihu jsme pojmenovali Básničky od srdce. V knize je asi sto čtyřicet básní od roku 2005 do roku 2011. Ještě před vydáním, než manžel všechno odeslal, jsem asi čtyři básně přidala.

Píšete jen básně nebo i prózu?

Průběžně píšu pro děti pohádky. Jak mě zrovna napadnou. Jsou na webových stránkách naší školky. Knižně nevyšly. Neustále se vyvíjejí podle situace. Když je chceme darovat dětem ze školičky, tak jim je vytiskneme. Manžel k nim dělá také omalovánky. Spolu skládáme i písničky pro děti.

Co je vaší inspirací pro pohádky?

Impulsy mi dávají děti ze školky, naše společné vycházky do přírody, různé akce, které s nimi podnikáme. Když jim chci něco dát mimo výchovný vzdělávací program mateřské školy. Pohádky jsou o sluníčku, o vodníkovi Pepíkovi z Lazinově, o čarodějnickém klukovi, i tady je vše propojené s přírodou. Myslím si, že je mají děti rádi. Mívám období tvoření a když to přijde. Inspirují mě děti. Miluji je a proto jsem tady.

Co máte ze své práce nejraději?

Ze všeho nejvíc mě baví práce s dětmi. Jsou sluníčkem, které svítí. Jejich paprsky ve mně podněcují nápady. Děti v raném předškolním věku jsou zkrátka sluníčka. My, dospělí, bychom se od nich měli učit. Víc je naslouchat, vycházet z jejich nápadů, mají v sobě úžasnou tvořivost, jsou bezelstné, upřímné. To je na nich to nejcennější a nejkrásnější. Jsou našimi poklady. Měli bychom je pěstovat jako kytičky. Teprve potom z nich vyroste krásný strom s pevnými kořeny.

Čtěte také: Děti mají čistou a voňavou školku