„Čerta hraji dvacet let, je to pro mě oddych a zpestření. Můžeme si zablbnout, ale všechno má své hranice. Je to hodně o spolupráci s Mikulášem, aby scéna vypadala trochu reálně. Mělo by to být poučné a v žádném případě ne děsivé. Gumové masky taky máme, ale na hrad je nevozíme. Sem Krampušáci nepatří,“ říká Petr Kubíček.

V minulosti občas kostým pekelníka vyměnil za oblek Mikuláše. „To je ale role, co chce hrát málokdo. Je to hrozně pozitivní osobnost, čerti nám jdou daleko líp. Lucifer je osobnost, která může děti ponoukat, mámit z nich dobré skutky,“ vysvětluje Kubíček. S čerty, Mikulášem a andělem chodil patnáct let po vsi dům od domu. S tím už ale skončil. „Aby byla návštěva kvalitní, zvládneme maximálně deset rodin. Začínáme ve čtyři hodiny, končíme v sedm, pak už děti chodí spát. Letos potřetí máme v Dolní Dobrouči akci v kulturním domě, kde bude světelný park, soutěže, diskotéka. V podzemí budeme mít Krampušáky pro odvážné, ale ti určitě nepolezou ven,“ přibližuje Kubíček.

Do pytle od sena

V čertovském převleku zažil nespočet příběhů. „Jsme šermíři, takže máme docela dobrou fyzičku. V jedné rodině na nás kluk ukazoval dlouhý nos. Viděli jsme to v zrcadle, skočili jsme přes sedačku, zabalili jsme ho do pytle a odnesli ven. Háček byl v tom, že jsme ho vzali do pytle od sena a kluk měl sennou rýmu. Taky jsme jednou odnesli chlapečka a když jsme ho pustili, zjistili jsme, že má bačkorky. Takže jsme ho pak táhli ještě kilometr zpátky,“ vzpomíná Lucifer Kubíček.