Zazní několik výstřelů, ale se psy to ani nehne. Právě tak se má chovat správně vycvičený lovecký pes. Ohaři i fousci sedí klidně u nohy pána a čekají až na povel svého vůdce. Víkend patřil v Litomyšli a okolí 80. ročníku Memoriálu Karla Podhajského. Do města se sjela evropská elita myslivecké kynologie.

Silná konkurence

Na prestižní soutěži se představilo sedmnáct vůdců se psy nejen z Čech, ale i ze Slovenska, Německa, Polska a Holandska.

Mezi sedmnácti vůdci jen dvě ženy, Češka a Holanďanka. „Uvidíme, jak se nám zadaří, ale nebojím se toho. Myslivosti se věnuji, co mám loveckého psa, tedy asi pět let. Nemám žádnou vybranou disciplínu a navíc je to na psovi, jak se nám povede,“ řekla před začátkem soutěže kynoložka Zuzana Dvořáková, která soutěžila s českým fouskem se jménem Cid z Blatin.

Vůdci se svými psy plnili disciplíny v lese, na poli i ve vodě.

„Královskou disciplínou je 600 kroků dlouhá pobarvená stopa v lese, která je nakapaná vepřovou krví, a na konci leží srnčí zvěř. Pes musí stopu správně sledovat a dojít až na konec,“ přiblížil jeden z náročných úkolů Bohumil Hotař z Okresního mysliveckého spolku Svitavy. Vůdci museli zvládnout dvě desítky úkolů.

Dvoudenní mezinárodní soutěž nebyla pro psy snadná. Museli prokázat nejen fyzickou zdatnost, ale také to, že mají dobrou psychiku. „Pes není dva dny doma ve svém kotci, je v cizím prostředí, kde jsou navíc stovky lidí a ostatní psi. S tím se musí umět vyrovnat. Kolikrát jsou psi po fyzické stránce řádně připraveni, ale na soutěži selžou, protože se nevyrovnají s prostředím,“ vysvětluje Bohumil Hotař.