V sobotu večer jsem pak jel s bráchou do Dolního Újezdu na plánované vystoupení Eduarda Hakena v sále tamní sokolovny. Mistr po přestávce druhou část uvedl slovy, že zásadně nesouhlasí s tím, co se včera na Národní třídě odehrálo. Na nechápavé pohledy diváků řekl: „Vy to ještě nemůžete vědět. V novinách ještě dnes nic být nesmělo, ale to se jistě po neděli dozvíte." Druhou polovinu programu pak věnoval výhradně vlasteneckým tématům, která zakončil přednesem árie Berky ze Sudovy opery „U Božích muk". Ten v jejím závěru zpívá: „Dlouho, dlouho milé děti, osud bude týrat nás. Duši, krev nám budou sáti, až Bůh křivdu v dobro zvrátí. A všem drábům, krutým drábům zlomí vaz!" Haken také řekl, že tento večer má být v pražském Smetanově divadle na programu opera Bohuslava Martinů Řecké pašije, která se však konat nebude. A skutečně. Před diváky předstoupil představitel hlavní role Manolia Miroslav Švejda a za dlouhého potlesku zaplněného hlediště přednesl prohlášení operního souboru o zahájení protestní stávky.

Já jsem si na úterý 21. listopadu vzal dovolenou a jel do Brna na odpolední shromáždění na Náměstí Svobody. Pak jsem rychlíkem Hungaria (tehdy se ještě jezdilo přes Havlíčkův Brod) zajel do Prahy, kde jsem stihl mohutné shromáždění na Václavském náměstí. Posledním rychlíkem pak z Prahy do Chocně, kde jsem přespal u tety. Ráno jel do Litomyšle do Vertexu do práce.

Načež potom proběhla i v Litomyšli na náměstí u pomníku Bedřicha Smetany 27. listopadu generální stávka. V Praze odstoupil Ústřední výbor Komunistické strany Československa v čele s Miloušem Jakešem, vláda a posléze i prezident Husák. To jsou už známé skutečnosti oné doby. Ideály Listopadu 1989 se však bohužel postupně vytrácely.

ZDENĚK VANDAS