Aktérům s tímto nelehkým úkolem pomáhala také archeoložka KATEŘINA POSTRÁNECKÁ. Čtenářům Svitavského deníku v rozhovoru prozradila, že jsou lidé pořád stejní. Už od pradávna se rádi zdobili a svůj majetek se nebáli dát okázale najevo. To, co dnes může pro někoho znamenat luxusní automobil 
a drahý oblek, v raném středověku symbolizoval například meč od zahraničního kováře  a purpurová barva oděvu.

Středověk v podání, který zde prezentují lidé z historických spolků, vypadá až nečekaně barevně. Bylo tomu tak i ve skutečnosti?
Středověk barevný určitě byl. Když zabrousíme například do gotiky, tak na iluminacích z tehdejší doby můžete vidět, že lidé měli jednu nohavici žlutou a druhou zelenou. Lidé barvy měli rádi odjakživa. Na tom se nic nezměnilo.

Můžete čtenářům prozradit, jaké barvy se tehdejším lidem líbily? Jak si je tehdy vyráběli?
I přírodními prostředky se dá dosáhnout kvalitních barev a dokonce i jejich odstínů. Například zelené nebo červené. Purpurová, tedy královská barva, byla sice velmi vzácná, ale cihlově červenou nebo okrovou si lidé mohli poměrně snadno udělat sami. Na barvení oblečení vám koneckonců stačí i obyčejné slupky od cibule.

Ty se například využívají v batikování. Takže lidé o těchto technikách věděli už tehdy a využívali k tomu vše, co rostlo v přírodě?
U těch rostlin samozřejmě záleží na tom, jak a kde se pěstují. Z dnešního pohledu by se daly středověké suroviny nazvat módním výrazem „bio" a tyto rostliny barvily silněji než ty, které průmyslově pěstujeme dnes. Lidé z nich dokázali barvu dostat a rádi pak na sobě nosili oblečení v odstínech zelené, červené, hnědé a dokonce i modré, tedy spíše modrofialové. Syté modré barvy se dalo dosáhnout indigem, což zde byla vzácná, a tedy drahá surovina. Dovolit si ji mohla tedy pouze majetná elita.

Ta záliba v barvách platila i pro Vikingy?
Vikingové byli takovými modelkami Evropy. Měli velice rádi výrazné barvy a šperky. Pokud na to lidé měli, tak se rádi strojili a snažili se vypadat hezky. Měli rádi pěkné barvy a látky. Na severu Evropy v raném středověku byl velice čilý obchod s hedvábím. Z nalezišť víme, že Vikingové na sobě rádi nosili hedvábné oblečení.

Obávaní válečníci nosili obarvené hedvábí, náušnice, řetízky a prsteny?
Pokud na to měli, tak ano. Hodně dbali na svůj zevnějšek. Měli upravené vousy, dávali si do nich korálky, také si je rozčesávali speciálními hřebínky. Měli své toaletní sady, čistili si uši i nehty.

Takže lidé ve středověku nebyli moc podobní těm, které s oblibou popisují filmaři? Špinaví a nemytí?
Ne ne, naopak. I ve středověku byli lidé velice čistotní. To je takový mýtus, že ve středověku všechno páchlo a bylo špinavé. Když se podíváme u nás do doby předhusitské a husitské, tak zjistíme, že byly velice časté lázně i ve vesnicích.

Vlastně se tedy jedná o další historický mýtus. Byla nějaká etapa, kdy ale například šla hygiena trochu stranou?
Lidi se myli a pečovali o sebe. Oni neměli důvod, proč by se měli zanedbávat a být špinaví. Kdy o sebe naopak přestali trochu pečovat, tak to bylo v období baroka. Tehdy hygienu často řešili například tím, že se bohaté ženy navoněly silnou voňavkou.

Je ještě nějaký populární středověký omyl, kterému veřejnost bezmezně věří?
Dalším populárním mýtem, který známe z filmů, je například ten, že Vikingové nosili do boje rohaté helmy. Což nebyla pravda.

Jak na tom byli staří Slované? I oni se rádi hýčkali podobně jako Vikingové?
Zcela určitě. Slovani byli velcí fintilové. Víme o nich z archeologických nálezů poměrně dost. Například lidé z Velkomoravské říše rádi přejímali věci od Franků. Pokud měli příležitost, tak se také rádi hezky oblékali, samozřejmě trochu jinak než seveřané. Přebírali spíše západní vzory. Nebránili se ani zboží z východu, měli intenzivní kontakty například s Byzancií. Východní Čechy navíc byly částí, kterou procházela část tzv. Jantarové stezky. Takže do Čech se sem dostávalo i lepší zboží, byla tady křižovatka obchodních cest. Lidé, kteří si ho mohli dovolit, si ho také koupili.

Dávali lidé i ve středověku okatě najevo svůj sociální status? Chtěli, aby lidé věděli, kým jsou a na co vše mají peníze?
Ano. Kdo na to měl, tak to chtěl také ukázat ostatním. V tom se moc oproti dnešku nezměnilo. V současnosti si člověk k ukázání svého majetku koupí třeba určitou značku auta nebo oblečení. Dříve si koupil kvalitní meč.

Zbraň byla ukazatelem společenského postavení?
Samozřejmě, zejména ty kvalitní. Vyhlášené zbraně v té době vyráběli ku příkladu Frankové. Dokonce mohu přidat jednu zajímavost. Z nálezů víme, že lidé už tehdy kopírovali cizí zboží. Velmož, jenž byl bohatý, ale ne zase tolik, aby si mohl dovolit originál, si nechal od místního kováře udělat kopii. Samozřejmě, že kvalita byla horší. Kovář, který dělal spotřební zboží, neuměl udělat stejně dobrý meč jako jeho specializovaný kolega. Tyto kopie byly proto těžší, hrubé a nevyvážené, ale velmož mohl mít radost, že má svůj „značkový" meč