Zprávy o napadení studentů veřejnou bezpečností 17. listopadu 1989 v Praze se do Svitav dostaly krátce poté, co k incidentu došlo. Učitelce svitavského gymnázia Libuši Vévodové se vybavily osobní vzpomínky na následné události. „Spousta lidí měla děti na vysokých školách, ty věděly úplně o všem. Rodiče s nimi jezdili na demonstrace do velkých měst, do Prahy, do Brna. Pořád se ale nevědělo, jestli o tom můžeme nahlas mluvit nebo ne. Tím se dění u nás o týden posunulo," uvedla Libuše Vévodová. Čekalo se, jestli se zvedne vlna i ve Svitavách.

Letáky

Na první setkání na svitavském náměstí přišlo jen několik lidí. Vedl ho stávkový výbor z brněnského divadla. „Zapsali nás do stávkového výboru a předali materiály. Kontaktovali jsme další lidi, kteří měli dosah do továren, do škol," popisovala situaci učitelka. Vytvořené skupiny všechny informovaly. „Vozili nám letáky z Prahy a z Brna s instrukcemi stávkových výborů a prohlášeními Občanského fóra z jednání s tehdejší vládou. U nás doma se kompletovaly pro kontaktní osoby a ty je roznášely dál mezi lidi. Mezi materiály byly i videozáznamy," vzpomínala Libuše Vévodová.

Tehdy učitelka ze základní školy neměla strach. „Byl to obrovský adrenalin a euforie. Zvedne se ve vás taková ta vlna svobody, nekoukáte se doleva, doprava. Brali jsme to jako šanci něco změnit," poznamenala Libuše Vévodová.

Lidé považovali za obrovský úspěch, že i ve Svitavách proběhla generální stávka, která zaplnila náměstí. Ani proti tomuto shromáždění nikdo nezasáhl. „Myslím si, že ani svitavští komunisté nebyli pořádně informovaní. Jen chodili okolo," uvedla Libuše Vévodová.

Svobodné volby

Co po revoluci zbylo? „Rok 1989 dal lidem to nejcennější, co může společnost mít - svobodné volby. Mohou v podstatě rozhodnout o všem. Mám ale pocit, že si to moc neuvědomují. Je to naše nejsilnější zbraň, kterou máme," dodala Libuše Vévodová. Je ale vysoká nezaměstnanost. Většina lidí hledá práci. Té je ale stále méně. To je pak demokracie přestává zajímat.

Komunismus

Dobu nedávno minulou připomíná stejnojmenné drama Viliama Klimáčka. Příběh se odehrává v roce 1984, v období, na které už možná někteří lidé raději zapomněli. Neměli bychom ale zapomínat, jaké to v době komunismu bylo. Hra je o tom, jak určitá skupina lidí dokáže usurpovat druhé. Směřuje je k sobě a vytváří nepříjemné a dramatické situace. Normalizační tragédii Komunismus plnou bolestných kompromisů představí Divadelní spolek Eduarda Vojana z Brněnce v sobotu 17. listopadu ve 20 hodin v Divadelním klubu v Poličce.

Jak to vidí děti: Víte, co se stalo 17. 11. 1989?

close Jakub Kolář zoom_in

Jakub Kolář, 11 let 5. třída, Svitavy

Ve Svitavách se asi něco stalo, ale co to bylo, nemám vůbec představu.

close Ema Palátková zoom_in

Ema Palatková, 10 let 5. třída, Svitavy

Nevím, co se stalo. Ještě jsme se to neučili, ani jsem o tom neslyšela.

close Kamila Kučerová zoom_in

Kamila Kučerová, 9 let 4. třída, Svitavy

To byla revoluce. Od té doby není u moci komunistická strana.

close Kryštof Jeníček zoom_in

Kryštof Jeníček, 10 let 5. třída, Svitavy

Nevím, ještě jsme se to neučili. Asi je to spojené s osvobozením republiky.