„Je to město neobyčejně kulturní a lázeňské…

..bohužel tamnější lázně vyhledávány jsou jen domorodci a také vodu tam nikdo nepije. Daleko lepší nápoj šenkuje tam na Sklípku otec Polard a také v uherské vinárně se příležitostně různí mazavkové sejdou. Kromě těchto dvou pamětihodností, zámku, kostelů, sochy jednoho muzikanta a dvou tuctů památníkových desek, není v tom celém městě nic pamětihodného. Chceme-li vidět něco skutečně krásného, musíme zajíti na předměstí a navštíviti Portmoneum…” Těmito slovy popisuje Litomyšl geniální český grafik a malíř Josef Váchal ve svém Krvavém románu z roku 1924.

Josef Váchal zde na počátku dvacátých let minulého století navštěvoval svého velkého obdivovatele Josefa Portmana majitele domku na Záhradi, dnes známého jako Portmoneum.

Parní i vanové

Zmínka o litomyšlském lázeňství není nahodilá. Parní a vanové lázně totiž v Litomyšli existovaly, a to v bývalé čtvrti Bernardka (okolí dnešního Komenského náměstí). Z počátku třicátých let pochází článek z pera MUDr. Františka Laška, který v příspěvku s názvem Středověký litomyšlský špitál pojednává o litomyšlském lázeňství. Článek vyšel v 9. čísle 5. ročníku vlastivědného sborníku Od Trstěnické stezky a kromě jiného se v něm dočteme: „Vavřinec Toulovec.. 27. května 1412 založil nadaci lázním pro chudé. V Litomyšli ve XIII. a XIV. století bylo několik veřejných lázní, kterých ani v dnešní pokročilé době nemáme. Koupání již v tehdejších stoletích bylo více rozšířeno než dnes, bylo počítáno k nejnutnějším potřebám člověka jako strava a oděv. I nejchudší vesnice mívaly své lázně.”

František Lašek dále pokračuje: „Nejstarší lázně v Litomyšli byly německé na horním německém předměstí a byly majetkem vrchnostenským… Jiné pozdější lázně byly české a třetí lázně byly na hradě pro kanovníky. České lázně zřídil v roce 1378 biskup Vojtěch ze Šternberka…V XV. a XVI. věku můžeme mluvit o rozkvětu lázní. Lázně byly zřizovány k očistě duše (Seelbader) pro chudé. Lázně jinde i u nás měli na starosti před staletími lazebníci. Koupání v lázních, jak bylo uvedeno, koncem středověku i později bylo nevyhnutelnou potřebou i nejjednoduššího člověka, a proto založil Vavřinec Toulovec nadání při německé lázni: dvakráte ročně v pondělí po čtvrté neděli po velikonocích a v pondělí po svátku Všech Svatých (letos vychází na 7. května a 5. listopadu pozn. autorky) musil lazebník připravit chudým v městě lázeň…”

My jsme pro návštěvníky nových litomyšlských lázní ducha připravili lázně nikoliv k očistě, nýbrž pro potěchu ducha. Zároveň pevně věříme, že ani očistu tělesnou lázeňští hosté zanedbávat nebudou a pravidelně se do města navracejíce, přispěje litomyšlské loci geniální i k jejich očistě duševní.

MARIE VENCLOVÁ