Když šla vyhodit do kontejneru odpad, našla balík sborníků Od Trstenické stezky.

Ve svazku říjen – 1921/1922 se  shodou okolností píše o lázeňství na Litomyšlsku.

„Teplá lázeň byla našim předkům potřebou. Každý týden měla již v sobotu odpoledne čeleď prázdno, aby  se mohla vykoupati. A bylo v lázních veselo. Často pamatoval hospodář i hospodyně v poslední vůli jednou nebo dvěma kopami grošů na lázeň, abys se za ně do lázně koupilo piva. A při pivě se zajisté také zpívalo.
Lázně bývaly obecní a zádušní. Málokterá obec měla lázeň jen jednu.

Lázně byly domky dřevěné u potoka nebo aspoň blíže studny.

Nejvíce zpráv o venkovských lázních máme ze století šestnáctého. V století sedmnáctém není o nich již řeči. Lidé se tehdy koupali na panských robotách ve vlastním potu. Domky lázeňské puchřely, mizely. Někde, jako na příklad v Morašicích, umístili do staré lázně školu.

V Seči byla lázeň zádušní. Roku 1565 Magdalena, stará Andrlka, odkazuje k ní krávu, která se má dáti v nájem, dvě kopy grošů hotově, aby místo staré již tuze chatrné lázně novou postavili.

Letmo jen uvádím, že ve Sloupnici byly lázně  čtyři. Na zádušní odkazuje Kroulík roku 1565 10 kop grošů na topení. Řehák roku 1587 bez udání účelu odkazuje lázni prostřední 3 kopy a dolní kopu. V Újezdě měla každá víska čili stádo svou lázeň i Pazucha, Přibiněves, Krásnoves, Víska, Cvikov. Na Rovince čili ve Velkém Újezdě byly lázně dvoje. Bohňovice měly troje lázně. Na Budislavskou lázeň odkazuje Menšík 1580 kop, na Voděradskou je odkaz 2 kopy, na Kozlovskou 2 kopy, v Jarošově 3 kopy atd. Mladočovskou r. 1570 z odkazu opravovali.

Lázně byly též pod Zrnětínem, v Poříčí a zkrátka všude, v každé sebemenší vísce aspoň jedna.

O topení lázně, opravu a jiném vznikaly ovšem také spory mezi sousedy. Porovnali se doma před rychtářem, ale v Litrbaších musil rovnati pán. Zápis vypravuje: „Leta 1522. V nedělí po svatém Pavlu na víru obrácení jeho milostí pánem, panem Zdenkem Kostkou z Postupic, pánem na Litomyšli, stala se jest výpověď, konec a místo mezi sousedy litrbašskými hořejšími i dolejšími v té při, což se topení lázně dotýče, hořejším sousedům víc přisedící, kde o to od dávných časů mezi nimi různice neznáz byla a to taková výpověď, že sousedé hořejší tu lázni sami sobě podle pořádku ku své potřebě topiti i spravovati mají bez obtěžování soused dolejších a bude-li který soused z dolejších, buď sám, nebo s čeledí svou, chtíti se tam mýti, má to na nich s jejich dobrou vůlí hledati a dosahovati.

Také chtěl-li by kdy soused který dolejší zádušní lázni topiti, též má se sousedům hořejším o tom opověděti a jejich povolením užíti.

A což se oprav při stavení a opravování té lázně dotýče, k tomu jsou se dolejší sousedé podvolili, když by na ně hořejší sousedé vznesli a jich o to požádali, že dle dobrého sousedství i z své dobré vůle chtí pomáhati k té opravě, každý pole možnosti své, jakož i jindy to činívali.

Pro budoucí paměť tato výpověď z rozkázání jeho milosti pána svrchu psaného od úředník a pana Ondřeje z Janštorfu v knihy zápisné zapsaná jest." Také staročeský sloh zápisu jest zajímavý a dnes nás zajímá i to, že Litrbachy byly skoro veskrze české.

Město Litomyšl mělo dvoje velké lázně. Starší německé, tam kde stojí nyní fotogr. atelier p. Tachecího a lázně české, kde nyní dům 140 stojí. (Ve vedlejším domě číslo 139 byl obecní pivovar vystavěný roku 1515). Lázně české dostala obec od Zdenka Kostky z Postupic r. 1510 a prodala je roku 1515 Vítovi lazebníkovi , jak dosvědčuje kronikář Jelínek."

(Antonín Tomíček: Něco o lázních na našem venkově na Litomyšlsku)